Vložit recept
Peče celá země je zpět! Seznamte se se soutěžícími a vyberte si svého favorita už teď
-
Video se připravuje ...
Kdo je nejlepším amatérským pekařem v Česku? Souboj o titul odstartuje už dnes 12. března ve 20:10 hodin, kdy se na Jedničce České televize divákům představí aktuální finálová dvanáctka druhé řady soutěže Peče celá země. My je známe už teď a vy se s nimi můžete seznámit také!
Také se už nemůžete dočkat, až se opět zapnou na České televizi trouby a Peče celá země odstartuje? Seznamte se s letošní dvanáctkou soutěžících a vyberte si svého favorita.
Výrobky šikovných amatérských pekařů bude se známým cukrářem Josefem Maršálkem tentokrát hodnotit blogerka, lektorka cukrářských kurzů, spisovatelka a velká milovnice makronek Míša Landová. Moderování se opět chopili Tereza Bebarová a Václav Kopta. I nová řada ukáže tradiční rodinné recepty, technologické fígle a kreativitu účastníků. I když někomu možná přijde zadání náročnější, atmosféra zůstává v soutěžním stanu stejně laskavá a přátelská.
-
Dominika
„Pečení je pro mě činnost, díky které dokážu v dnešním uspěchaném světě zpomalit. Ve chvíli, kdy se můj svět zastaví při tvoření těsta, si uvědomuji, co je pro mě v životě důležité. Mým cílem je být dobrou mámou a předat svým dětem správné hodnoty a úctu k našim předkům, přírodě i zemi.“
Jsem člověk, který ke svému životu potřebuje kreativitu, říká o sobě sedmadvacetiletá Dominika Španková z Havlíčkova Brodu. Kromě pečení se kreativně projevuje i při šití, pletení a malování. Ráda také zpívá a hraje na klavír a kytaru. Pracovala jako učitelka v mateřské škole, v současnosti je na mateřské dovolené s dvouletou dcerou Miou. Pečení je pro ni synonymem tepla domova a s tím souvisejících vzpomínek na dětství a na prázdniny trávené u prarodičů. Ráda pomáhala babičce u trouby a pak dědovi hrdě ukazovala upečené, ještě teplé dobroty. Jejím vzorem je Petra Burianová, vítězka první řady Peče celá země. „Je pekařsky i lidsky přesně tam, kam bych se chtěla i já sama dostat,“ popisuje Dominika. Jednou by ráda vlastnila malou pekárničku, která by už od výlohy lákala k tomu, vejít dovnitř. Třeba pro křupavý chleba, voňavý koláč nebo nadýchanou bábovku. Jejich pečení se věnuje raději než moderní cukrařině, která pro ni byla v soutěži výzvou.
-
Jana
„Pečení je disciplína, která mě učí trpělivosti. Když se mi pečení nepovede podle mých představ, jsem schopná péct tak dlouho, dokud se nezadaří. Jsem perfekcionista a špatně snáším, když něco není dle mých představ.“
Šestadvacetiletá Jana Pokorná pochází z Horních Dubňan na Znojemsku a pracuje jako zootechnička na rodinné farmě. Na stereotyp v zaměstnání si rozhodně nestěžuje. Její práce je prý stejně náročná jako krásná. Ve volném čase je ráda aktivní: běhá, jezdí na kole, chodí na procházky do přírody nebo se věnuje – jak jinak – pečení. Je pro ni radostí, odpočinkem i únikem. A co ještě jí pečení dává? Kila navíc, dodává se smíchem. Ráda zkouší nové recepty a posouvá se dál. Jejím celoživotním snem je mít vlastní cukrárnu. Inspiraci a recepty čerpá Jana především ze zahraničí, například z Francie či Ruska. V tuzemsku ji inspirují ti, kteří dělají poctivou cukrařinu a jsou zároveň inovativní. Pořad Peče celá země pro ni byl výzvou. I proto, že se do něj nepřihlásila sama a ještě při prvním castingu netušila, kdo z jejího okolí za ni vyplnil přihlášku. Myslela si však, že dál nepostoupí, nakonec se dostala až do finální dvanáctky. Nejtěžší bylo podle ní pečení dortů, protože jsou nevyzpytatelné. Baví ji naopak moderní dezerty.
-
Lenka
„Mám závislost na sladkém a na listování v kuchařkách. Při pohledu na obrázky neodolatelných dezertů cítím nezadržitelnou touhu onu sladkost hned ochutnat, a tak si ji zkrátka upeču. Časem mé výrobky ochutnávalo i mé okolí. Jejich pozitivní ohlasy a radost je právě ten důvod, proč mě pečení baví.“
Pracuje jako účetní, žije v Praze, je jí 29 let a jmenuje se Lenka Svobodová. Vedle vášně pro pečení miluje i tanec, ráda běhá, cvičí a čte knihy v angličtině. Pečení je pro ni únik od okolního dění i způsob relaxace. Umožňuje jí soustředit se na přítomný okamžik a nezaobírat se hloupými myšlenkami na budoucnost, říká. Pekařský vzor a inspiraci objevila Lenka v Anglii v době, kdy tam žila. Je jím cukrářka Jemma Wilson z Londýna, kterou proslavily cupcaky, typický britský dezert. Lenka má doma také řadu kuchařek od legendární Mary Berry. V českých vodách si oblíbila Míšu Landovou, se kterou se nakonec setkala i v pořadu Peče celá země. Po celou dobu natáčení ji prý provázel lehký pocit nervozity. „A co si budeme povídat, oddělit bílky od žloutků ve chvíli, kdy se vám klepou ruce, není úplná legrace,“ směje se Lenka. V budoucnu by ráda spolupracovala s nějakou zavedenou cukrárnou, případně založila vlastní výrobu, aby její dezerty ochutnalo co nejvíc lidí.
-
Lucie
„Pečení mě baví hned ze tří důvodů. Zaprvé, vždy se u něj kreativně vyřádím. Zadruhé, upečené výrobky dělají radost nejenom mně, ale i ostatním. A zatřetí, když mám na něco chuť, nemusím to shánět v obchodech, prostě si to upeču.“
Soutěžící Lucii Dvořákové je 26 let a žije v malé vesnici v blízkosti Brna. Když zrovna nepeče, hraje tenis, jezdí na kole nebo se věnuje svým pejskům. Když se jí zeptáte, co pro ni pečení znamená, odpoví slovy jako „klid“, „radost“, „rovnováha“, ale také „stres“. Je prý velmi temperamentní a kuchyně je pro ni prostorem, kde může vybít energii a realizovat své představy. Jednou by ráda, kdyby ji pečení živilo a mohla uskutečnit všechny pekařské nápady, které zatím nosí jen v hlavě, ať už jsou jakkoli bláznivé. Vzhlíží k několika osobnostem z oboru, ale jen jeden pekařský vzor vybrat nedokáže. Inspiraci často čerpá v kuchařských knihách, jejich nákupy jsou jejím velkým koníčkem. Mnohdy si večer místo sledování televize raději listuje v kuchařkách a hledá recept, který může vyzkoušet. Jak přiznává, to jediné, čeho se v pořadu Peče celá země bála, byly časové limity.
-
Markéta
„Pečení je pro mě běžná součást dnů všedních i svátečních, znamená pro mě pospolitost. Nakrmit rodinu, nabídnout něco dobrého přátelům a známým, společně s dětmi tvořit to, co má smysl.“
Mít spokojenou rodinu, to je životní cíl třiačtyřicetileté soutěžící Markéty Tomáškové. Spolu s manželem a pěti dětmi žije v Ostravě Staré Bělé. Markéta učila český jazyk na pedagogické škole, dnes je na mateřské dovolené a zároveň pomáhá své kamarádce na farmě poblíž Ostravy s pěstováním květin a zeleniny do bedýnek. Jejím velkým zájmem totiž je – kromě pečení – zahrada a vše, co se na ní dá vypěstovat. Je také manuálně zručná, baví ji šití, plete i háčkuje. Na pečení má ráda, že je výsledek hned vidět, většinou udělá radost všem, a navíc je pořád spousta nových receptů, které může zkoušet. V její rozvětvené rodině prý výborně pekly všechny ženy, od babičky po tety. Ze svých pekařských vzorů vyjmenovává třeba Ivu Trhoňovou, Mirku van Gils Slavíkovou nebo Josefa Maršálka. Kdyby měla vybrat, co pro ni bylo v soutěži největší výzvou, zmínila by práci s čokoládou, protože se chová nevyzpytatelně. A také to, že si musela zvykat na novou troubu, kynárnu a další zařízení.
-
Martin
„Na pečení mě baví samozřejmě ten výsledek. Člověk má před sebou něco hmatatelného, co sám vytvořil, už to je samo o sobě radost. Má to ale i zcela praktický dopad – výsledek si můžete dopřát u odpolední kávy a zpříjemnit si tak zbytek dne.“
Pro jednatřicetiletého Martina Dvořáka je pečení hlavně relax. „Manuální činnost s tím spojená mi pomáhá odpoutat se na chvíli od mé práce, která je především intelektuální,“ popisuje Martin, vedoucí odboru účetnictví v Národním divadle. V Praze pobývá od vysokoškolských studií, narodil se ale na malé vsi nedaleko jihočeského Písku. Tvrdí, že žádný pekařský vzor nemá. Sleduje ale práci řady cukrářů, baví ho prohlížet si fotografie jejich finálních výrobků. Už to je pro něj velkou inspirací, třeba na různé chuťové kombinace, které by ho jinak nenapadly. Stále se zlepšuje také v samotných cukrářských postupech a tricích. Nechce, aby se pro něj cukrařina stala povinností, ale zůstala zábavou. Na začátku natáčení se obával kreativních výzev, na které prý nemá tak velkou fantazii. Naopak se nebál výzev technických. V napětí ho držely i časové limity na jednotlivé úkoly, protože v kuchyni běžně nepočítá minuty a dává pečení tolik času, kolik je zrovna potřeba.
-
Martina
„Pečení mě baví, protože tvořím něco za sebe. A také pro ten pocit, když vidíte, že člověku chutná, že se rozplývá třeba i nad obyčejným, mnou upraveným řezem Míša. I když peču klasiku, dám do ní kousek sebe, svůj styl, svůj podpis.“
Ukecaná, veselá, poctivá. Tak se popisuje jednatřicetiletá Martina Kynstlerová, soutěžící z Olomouckého kraje. Je zaměstnaná ve státní správě, aktuálně se ale na rodičovské dovolené stará o malého syna. Ten je zároveň jejím největším koníčkem. Baví ji také pečení a občasné háčkování. U pečení prý vždy přijde na jiné myšlenky, je to pro ni odreagování a relax. „I když je to samozřejmě někdy o nervy, přece jen každý den není posvícení,“ přiznává Martina. Bývá ale pyšná na každý svůj výtvor, někdy více, někdy méně. Pekařské vzory z ní nedostanete, inspiraci čerpá všude možně: z internetu, časopisů nebo televize. Jakmile ji však nějaký recept zaujme, okamžitě ho musí zkusit, ať je den, či noc. Se smíchem dodává, že si občas připadá jako posedlá. V soutěži se nejvíc bála pečení bochníku chleba, ten nepovažuje zrovna za svou silnou stránku. Mít jednou malou cukrárnu s venkovním posezením je jejím snem, zároveň by se ale nechtěla vzdát ani svého zaměstnání a ráda by našla cestu, jak obojí skloubit.
-
Michal
„V pečení jsem našel velkou zálibu před státnicemi. Neuvěřitelně mě uklidňovalo a dávalo mi možnost aspoň trochu zapomenout na všechen ten stres z učení. Od té doby je pečení mým úžasným antistresovým koníčkem.“
Majk. Tak říkají kamarádi Michalu Kamermeierovi, třicetiletému soutěžícímu, který pochází z Brna. Aktuálně pracuje v cytogenetické laboratoři, kde má na starosti oblast covidu a gynekologie. Když zrovna nepracuje, věnuje se cyklistice, cestování a samozřejmě pečení. Díky němu se dokáže, jak už zmiňoval výše, uklidnit a zrelaxovat. „Pokud teda zrovna nepeču před kamerou,“ směje se Michal. Jeho největším vzorem je švýcarsko-francouzský cukrář Amaury Guichon, který dle něj tvoří „naprosto dokonalé šílenosti“ převážně z čokolády. Inspiraci hledá také na svých cestách po světě a online na YouTube. V oblasti cukrařiny a pečení nemá žádné velké plány, chce, aby zůstaly jen jeho koníčkem a zálibou. Největší výzvou pro něj jsou dorty, osobně ho baví spíš menší zákusky, při jejichž pečení si věří. A jaký má životní cíl? Procestovat a ochutnat celý svět!
-
Václav
„Není nad to, obdarovat někoho vlastnoručně upečeným výrobkem! Velmi rád tvořím něco, co potom udělá radost ostatním. I když sladké sám moc nejím, jsem rád, že pro ně mám pokusné králíky.“
Soutěžícímu Václavu Halamovi je 26 let, pochází z Vysočiny a už pět let žije v Praze. Pracoval třeba v italském bistru nebo v kavárně Nové scény Národního divadla. V současnosti ho můžete potkávat v jednom snídaňovém bistru, za barem i na place. Kromě pečení a vaření ho baví sport a cestování. Navštěvuje také hodiny zpěvu, které bere jako muzikoterapii. Podobně jako mnoho ostatních soutěžících i on u pečení relaxuje a dává průchod kreativitě. Inspiraci hledá v zahraničních pekařských show či u instagramových blogerů. Spoléhá však i na vlastní nápady, které se rodí během přípravy pokrmů. Sám sebe popisuje jako soutěživého a bojovného člověka, který se nikdy nevzdává. Do pořadu šel s respektem i strachem a těšil se na všechny úkoly, které si pro něj porotci připravili. Přiznává, že účast ve finálové dvanáctce mu jeho plány obrátila o 360°: dřív chtěl mít malé bistro s jednoduchou kuchyní, teď se však spíš vidí jako majitel cukrárny s pekárnou, která bude nabízet sice pár druhů pečiva, zato připravovaných s láskou.
-
Veronika
„Těší mě hledat recepty, kombinovat chutě a čekat, jak pečení dopadne. U složitějších dezertů mě baví už samotný proces výroby. U jednoduššího pečení mě pak baví konečný výsledek, požitek v puse z rozplývající se kynuté buchty nebo šťavnaté bábovky.“
Soutěžící Veronice Křížové je 39 let, bydlí na okraji Ústí nad Labem a pracuje na tamním krajském úřadě. Má dva syny, staršímu Šimonovi je 14 let, mladšímu Štěpánovi pak 4 roky. Většinu volného času se s manželem snaží věnovat právě jim. Veroničiným největším koníčkem je pečení, i když její muž prý v nadsázce říká, že už to přerostlo skoro v závislost. Ráda objevuje nové suroviny, které předtím neznala. Pokud si chce odpočinout od kuchyně, věnuje se zahradě, miluje totiž květiny a bylinky. Jsou pro ni zároveň i inspirací pro zdobení jejích sladkostí jedlými květy. Další nápady hledá v kuchařkách, na Instagramu a blozích. I ona se v budoucnu vidí jako provozovatelka malé kavárny. Ideálně někde v přírodě, kam si lidé budou chodit odpočinout od ruchu města, vyčistit si hlavu a relaxovat s dobrou kávou a buchtou v ruce. V soutěži měla největší respekt z technické výzvy. Nemá totiž ráda, když neví, co ji čeká, a nemůže se na to dopředu připravit.
-
Zdeněk
„Říká se, že jídlo sbližuje lidi, a o sladkém to platí dvojnásob. Dezert je většinou poslední chod, a proto v nás zanechává největší dojem. Sladké mám rád, dá se až říct, že jsem na něm závislý.“
Zdeněk Tokár sice pochází z východního Slovenska, ale už skoro dvacet let žije v jihočeských Strakonicích. Je mu 44 let a pracuje jako bioanalytik v Nemocnici na Homolce, kde se věnuje laboratorní hematologii a transfuziologii. A právě práce je jeho největším koníčkem, i když sám přiznává, že to může znít jako klišé. Hned na druhém místě má cukrařinu. „Ze začátku mě úplně pohltila tvorba cukrových květů a postupně jsem začal zkoušet i jiné disciplíny,“ popisuje Zdeněk. Rád také tráví čas se svým psem, dívá se na filmy nebo chodí na procházky do přírody. Řídí se prý mottem: V okamžiku, kdy nepracujete a ani se nic nového neučíte, umíráte. Jeho tuzemským vzorem v oboru je Julie Alexovičová, ze zahraničních osobností je to britský cukrář Robert Haynes. Inspiraci k novým technikám čerpá nejčastěji ze sociálních sítí, chutě vymýšlí jeho mlsný jazýček. V pořadu Peče celá země pro něj byl výzvou především čas – zatímco doma si dá pauzu, když se mu při pečení zrovna nedaří, v soutěži to tak úplně nešlo…
-
Zuzana
„Mám ráda práci, která je za mnou vidět. A to mi pečení splňuje. Ráda své výrobky ochutnávám a těší mě, že s nimi můžu dělat radost i svým známým.“
I pro Zuzanu Janů, podobně jako pro řadu ostatních soutěžících, je pečení především odreagováním od každodenních povinností a způsobem relaxace. Zuzaně je 51 let a pochází z malého města Polná na Vysočině. Je majitelkou papírnictví, ve kterém prodává i školní pomůcky nebo časopisy. Jejím největším koníčkem je cestování. Pokud zrovna nejezdí po světě, jde ráda do divadla, kina nebo na koncert. Čas věnuje také svému psovi, ručním pracím, knihám a… pečení! Ráda zkouší nové recepty a postupy. Hledá je třeba na internetu, food blozích, v časopisech či kuchařských knihách. Svou zálibu by jednou ráda zhmotnila do kavárny, ve které by nabízela své výrobky. Hlavně z lokálních a sezónních produktů, jak dodává. A čeho se v soutěži nejvíc obávala? Pečení dortů, protože to prý není její parketa. A strach měla i z toho, že nezvládne upéct danou výzvu v nastaveném časovém limitu. Život se ale podle ní má brát s humorem, tak snad se to projeví i v soutěži…
Video se připravuje ... -
Související články
