Éčka pod drobnohledem: Co se skrývá za tajemnými kódy na obalech?

24. května 2025 • 04:59

Malá písmena, která najdeme na většině potravin – od jogurtu přes hranolky po oblíbené sušenky. Éčka jsou všude, ale málokdo ví, co se za těmito kódy reálně skrývá. Jsou to jen nevinné pomocné látky, z nichž nemusíme mít obavu, nebo maskovaní zloději zdraví?

Co jsou éčka zač?

Éčka jsou potravinářské přídatné látky: konzervanty, barviva, zahušťovadla, sladidla nebo emulgátory, které prodlužují trvanlivost, zvýrazňují chuť, barvu nebo upravují konzistenci potravin. Zkrátka dělají jídlo hezčí, trvanlivější a někdy i levnější. Všechny musí být povolené Evropskou unií a bezpečné pro konzumaci. Alespoň na papíře. Často se jich bojíme, ale platí, že ne všechna éčka jsou zlá a ne všechna jsou syntetická. Spousta z nich pochází z přírody. Například takové E160a? To je obyčejný betakaroten, který najdete i v mrkvi. A E300? To je kyselina askorbová neboli vitamin C.

Éčka obsahuje třeba i oblíbený pribináček, například zahušťovadlo xantan E415. Vy si ho můžete vyrobit doma a bez zahušťovadel:

Video se připravuje ...

Zdroj: Videoredakce ženských titulů, CNC

Kdy zbystřit?

Za problémovější se považují některá barviva (například E102 – tartrazin, který může ovlivnit chování dětí), konzervanty jako dusitany (E249–E250), které se dávají do uzenin a mohou tvořit potenciálně nebezpečné nitrosaminy, nebo glutaman sodný (E621), který sice zlepšuje chuť, ale někomu způsobuje bolest hlavy nebo pocení. Nejde ale o to, že by jedna bageta s E621 zásadně negativně ovlivnila vaše zdraví. Jde o to, kolik takových éček jíte dlouhodobě.

A teď pozor! I u přírodních éček platí, že základem je přiměřenost. Třeba takový karagenan (E407), který se přidává do dezertů nebo smetan, může dráždit střeva. A i neškodná látka ve špatné kombinaci nebo při velkém množství může nadělat paseku.

Pár čísel, v nichž je dobré se orientovat

Éčka se rozdělují podle své funkce (na barviva, konzervanty, zvýrazňovače chuti a další). Často se k nim přiřazují číselné řady (např. E100–E199 pro barviva), ale není dobré toto dělení chápat jednoduše jako rozdělení na éčka dobrá a špatná. Každá taková skupina totiž obsahuje jak látky neškodné, tak i ty diskutovanější. Orientovat se v nich se ale přesto hodí; už jen proto, abyste věděli, co si vlastně dáváte do košíku.

  • E100–E199: barviva. Někdy přírodní (kurkumin E100), jindy syntetická (např. E133 brilantní modř). Některá z nich mohou být problematická, hlavně pro děti.
  • E200–E299: konzervanty. Zabraňují kažení potravin. Některé, třeba sorban draselný, jsou považovány za bezpečné, jiné, například dusitany (E249, E250), mají svá rizika.
  • E300–E399: antioxidanty a regulátory kyselosti. Často látky tělu vlastní nebo prospěšné, třeba vitamin C (E300) nebo kyselina citronová (E330).
  • E400–E499: zahušťovadla, stabilizátory, emulgátory. Dělají potraviny krémovější nebo homogenní. Přírodní agar (E406) je v pohodě, ale třeba karagenan (E407) může podráždit zažívání.

Karagenan neboli E407 se používá jako stabilizátor a přírodní zahušťovadlo. Karagenan neboli E407 se používá jako stabilizátor a přírodní zahušťovadlo. • Autor: iStock

  • E500–E599: kypřidla, protispékavé látky. Například jedlá soda (E500). Bezpečné, pokud jich nejíte kila denně (což asi prakticky nehrozí).
  • E600–E699: zvýrazňovače chuti. Sem patří třeba slavný (a věčně diskutovaný) glutaman sodný (E621). U citlivých lidí může způsobit bolesti hlavy, jinak je považován za bezpečný.
  • E900 a výš: sladidla, vosky, leštidla, balicí fólie... prostě vychytávky moderní potravinářské chemie. Každou je třeba posuzovat zvlášť; některé z nich se například nesmějí používat v dětské výživě.

Jak se v tom neztratit?

  1. Nechte si pomáhat aplikacemi. Existují mobilní aplikace, které umějí éčka „rozluštit“ a ukázat, jestli jde o něco přírodního, bezpečného, nebo problematického. Hledejte třeba aplikace s názvem E Number Scanner, Food Additives Checker nebo FÉR potravina, Víš, co jíš? a další. Najdete tam všechna povolená i zakázaná éčka.
  2. Čtěte složení. Pokud vidíte pět éček za sebou a polovinu z nich neznáte, zeptejte se sami sebe, zda tuto potravinu opravdu chcete jíst.
  3. Upřednostněte jednoduchost a základní potraviny. Čím kratší a pochopitelnější mají potraviny složení, tím je větší šance, že víte, co do sebe dáváte. Naopak, čím je jídlo trvanlivější a barevnější, tím spíše za ním stojí armáda éček. Ne vždy je to špatně, ale vědět, co jíte, se vyplatí.
  4. Nepanikařte. Každé éčko není zlo. Ale když jich do sebe člověk denně nacpe desítky z různých potravin, selský rozum vám napoví, že tělo mu za to asi nepoděkuje.

A co biopotraviny?

Jsou bez éček? Není to úplně tak. I v biopotravinách mohou být éčka, ale jen některá a většinou přírodního původu. Třeba kyselina citronová (E330) nebo agar (E406). Rozdíl je v tom, že výběr přídatných látek je u biopotravin přísně regulovaný a měly by být šetrnější k vašemu tělu i k planetě.

Zdroje: Státní zdravotní ústav, Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), Potravinářská inspekce ČR

Autor: Kateřina Hradová