Vložit recept
Sestra herečky Alice Bendové Andrea je talentovaná cukrářka. Dorty si u ní objednávají i mnohé celebrity
Málokdo ví, že herečka Alice Bendová má velmi nadanou mladší sestru. Na rozdíl od Alice jí vaření nic moc neříká, zato s láskou vyrábí nádherné designové dorty na přání a další sladkosti. Seznamte se s Andreou Burešovou Liškovou alias Cukrařinkou.
Že se bude živit cukrařinou, Andreu v mládí vůbec nenapadlo. Pracovala jako modelka, fotoeditorka i produkční, ale cukrařina se jí nakonec zalíbila natolik, že se kvůli ní před 10 lety nakonec rozhodla postavit na vlastní nohy. Dnes má svou vlastní cukrářskou výrobnu, dělá hlavně dorty na přání a jejího talentu využívají mnohé známé osobnosti. A nedávno jí vyšla i vlastní kniha sladkých receptů.
Mrkvový dort podle tohoto videoreceptu zvládne i začátečník>>>
Andreo, vy jste původně vůbec cukrářkou být nechtěla. Jak jste se k cukrařině dostala?
Odmalička jsem byla velmi kreativní, i když ne vždy v tom pozitivním slova smyslu. Moje vysněná střední škola byla umělecko-řemeslná, kam jsem se také dostala. A právě tato škola nemá daleko od toho, co dělám nyní. Modeluji a musím být opět kreativní. A k cukrařině byl již jen krůček, když se mi narodili synové. Vyráběla jsem jim modelované dorty, postavičky. A po letech přišel nápad se tím živit.
Jste skvělá cukrářka, ačkoli nemáte žádnou cukrářskou školu. Opravdu jste se všechno naučila úplně sama?
Absolvovala jsem asi tři kurzy, ale většinou jsem samouk. Je to dáno i tím, že jsem samotář. Mám ráda svůj klid na učení, a to platí i u nových receptů nebo postupů. Nikdo mi do toho nemluví, ale občas je to metodou pokus – omyl.
Kdo byl vaším největším mentorem nebo zdrojem inspirace, když jste s pečením dortů a dalších sladkostí začínala?
Jednoznačně moje maminka. Miluji její staré recepty, to, jak se peklo za války nebo před třiceti lety. I když moje maminka říká, že se nyní učí ode mě, což rozhodně není pravda.
Musela jste jako laik v oboru zdolávat nějaká úskalí? Co bylo pro vás nejtěžší?
Nejtěžší bylo udělat ten krok do neznáma a opravdu se do toho vrhnout po hlavě, protože ono to jinak nejde. Byla jsem v té době se syny sama, a o to bylo vše těžší. Učila jsem se po nocích, co a jak upéct, jak udělat postavičku, aby se mi do druhého dne nezhroutila. Samozřejmě jako laik mám doteď mezery, stále se učím. Mám ráda klasické recepty a postupy, v tom to mám asi jednodušší.
Na křtu své knihy Cukrařinka jste prozradila, že nejíte vůbec sladké. Jak se to dá skloubit s tím, co děláte?
Na sladké jsem nikdy nebyla, ale jak přede mě dáte brambory v jakékoli podobě, věřte, že během chvilky zmizí. Samozřejmě občas ochutnám například nový krém, ale jinak už to mám v oku. A protože nemám ráda sladké, tak ani moje dorty nejsou přeslazené. Mně totiž přijde všechno moc sladké.
Jakou cukrářskou surovinu máte nejraději?
Asi domácí karamel, ten občas ujídám. A jakékoli ořechy, s těmi se dají dělat divy.
Vyrábíte krásné dětské dorty. Kde hledáte inspiraci?
Jak jinak než na internetu. Mám jednu zásadu, a to je, že každý dort, který dělám, se musí líbit i mně. Neumím udělat dort, o kterém nejsem přesvědčená, že je dobrý. A občas se kvůli tomu bohužel s klienty nedohodnu, protože se mi jejich představa nelíbí.
Jaký byl zatím nejnáročnější dort, který jste vyráběla?
Rozhodně všechny dorty pro kasino ve Vestci. Vlastní to náš kamarád a ten si vždy vymyslí něco neskutečně náročného. Naposledy to byla replika kasina, 126 automatů, rulety, bar. Čistá váha dortu byla 220 kg. To jsou vždy výzvy. Ale i můj manžel si umí vymyslet parádní věc, například vyrobit repliku velkého obráběcího stroje/brusky, a to včetně všech detailů.
Chtěla jsem se zeptat, jaký nejneobvyklejší dort jste dělala. Nejspíš to byl právě ten pro vašeho muže...
Rozhodně. Znali jsme se asi 2 roky a chtěla jsem se hodně předvést. Byla to replika velké brusky, a to včetně všech detailů. Můj manžel tyto brusky vyrábí, a o to byla moje práce těžší, protože je má nastudované. Ale prý jsem obstála na jedničku a manžel si mě už nechal.
Někdy se stává, že pečivo nebo sladké zákusky vypadají krásně, ale chuť trochu pokulhává. Od vás všechno chutná naprosto skvěle. Čím to je?
Myslím, že to budou suroviny. Snažím se mít vše co nejkvalitnější, což ne vždy znamená nejdražší. Domácí vajíčka, máslo, které je opravdu čerstvé a ne dvacetkrát mražené. A zrovna u másla neplatí, že to nejdražší je nejlepší. A potom asi i styl, jakým pečete. Zní to asi vtipně, ale já jsem opravdu přesvědčená, že když něco děláte s láskou, je to vždy lepší. Například já nerada vařím a občas je to poznat.
Do své knihy o sladkém pečení jste zařadila i několik receptů pro pejsky. To není úplně obvyklé, ale jistě to má nějaký důvod…
Přála jsem si, aby kniha tak trochu odrážela i můj život. Před osmi lety jsme si se syny vzali domů pejska z Dočasek De De, extrémně týraného, před sebou měl pár týdnů nebo měsíců života. Pojmenovali jsme ho Rocky a je tu s námi pořád. Neuvěřitelné! Odhadem je mu 17–18 let, je už slepý, ale šťastný, že může být doma, kde ho všichni milují. A proto ty psí recepty. Část výtěžku z kuchařky totiž půjde právě na podporu pejsků z Dočasek. A jsme přece národ pejskařů!
Jakou radu byste dala někomu, kdo by se rád stal cukrářem a je na tom podobně jako vy před lety?
Jděte do toho, protože mít v životě práci, do které se těšíte, je dar, ze kterého těžíte každý den. A nemyslím materiálně. Nebojte se udělat ten krok. Začátky budou těžké, ale dokážete to! A vždy si věřte a nenechte se odradit.
Jste úspěšná a uznávaná cukrářka. Je něco, čeho byste ještě chtěla dosáhnout?
Mám pocit, že můj život je krásný tak, jak je. Přála bych si stále dělat lidem radost svoji prací a třeba i motivovat lidi k tomu, aby se nebáli a šli za svým snem. Možná přijde druhá kuchařka nebo jiná kniha, protože kniha z jiného soudku by byl asi můj sen. Nápadů by bylo hodně a například kniha o ADHD z pohledu mámy, která se občas ztrácí, by možná nebyl špatný nápad. Ale když o tom tak přemýšlím, tak bych asi neodmítla vlastní pořad o pečení.. Když už cíl, tak velký.
Upečte si sladkou bezé roládu podle receptu, který má Andrea od své maminky:
Bezé roláda podle maminky
Bezé roláda od maminky
Suroviny:
Na těsto:
- 8 bílků
- 140 g krupicového cukru
- 85 g polohrubé mouky
- 75 g strouhaných vlašských ořechů
Na náplň:
- 500 ml smetany ke šlehání
- 3 plátky želatiny
- 2 lžíce vanilkového cukru
- 250 g borůvek (nebo jahod)
Kromě toho:
- moučkový cukr na posypání
Postup:
1. Cukr, mouku a ořechy promícháme a dáme stranou. Z bílků vyšleháme pevný a lesklý sníh a po lžících do něj stěrkou zlehka vmícháme suché ingredience. Musíme opravdu hodně zlehka, jinak by sníh spadl.
2. Připravíme si plech, který vyložíme pečícím papírem a sněhovou hmotu na něj rovnoměrně rozetřeme. Předehřejeme si troubu – horký vzduch – na 170 °C, vložíme do ní plech a pečeme asi 17 minut.
3. Upečené těsto přeneseme i s pečicím papírem na utěrku, necháme lehce vychladnout a máme dvě možnosti. Buď roládu srolujeme i s utěrkou, nebo celou roládu přikryjeme potravinovou fólií. Díky tomu roláda neztvrdne.
4. Plátkovou želatinu namočíme do studené vody tak, aby se plátky nedotýkaly a byly celé ponořené. Necháme asi 5 minut nabobtnat, želatinu nevymačkáme, přendáme ji do kastrůlku a na velmi mírném ohni a za stálého míchání necháme rozpustit. Pozor, želatina se nesmí vařit. Šlehačku vyšleháme do tuha, přidáme k ní želatinu a cukr a lehce zamícháme.
5. Roládu velmi opatrně rozmotáme, je opravdu křehká. Naneseme na ni krém ze šlehačky a na půlku nasypeme borůvky nebo nakrájené jahody. Pak ji srolujeme, začneme na straně, kde je ovoce.
6. Hotovou roládu dáme do ledničky, asi na 3 hodiny, ale nejlepší bývá až druhý den. Před podáváváním ji pocukrujeme.
