Vložit recept
Hitparáda hřibů: Víte, které jsou nejchutnější a jak je poznáte?
I méně zkušený houbař při hledání celkem bezpečně pozná, že to, na co právě kouká v trávě nebo pod listy, je hřib. Jenže hřibů u nás roste kolem 50 druhů. Žádným z nich se sice neotrávíte, nicméně ne všechny jsou vhodné k jídlu. Abyste v lese nesáhli vedle, máme pro vás přehled těch nejchutnějších.
V našich lesích naštěstí nenarazíte na hřib, který by byl smrtelně jedovatý. Téměř všechny jsou jedlé v tom smyslu, že se jimi nemůžete otrávit. Pouze za syrova je prudce jedovatý vzácný a chráněný hřib satan, který i při nedostatečné tepelné úpravě způsobuje úporné a několikahodinové zvracení. I ten se však po 30 minutách vaření stává jedlým. Některé hřiby jsou nejedlé kvůli své hořké dužnině, například hřib kříšť nebo hřib medotrpký. Stále však zůstává dost těch, které jsou jedlé a chuťově výborné.
Z hříbků si můžete udělat skvělou omáčku >>>
Seznamte se s hřiby, které patří k nejchutnějším:
Hřib hnědý
Hřib hnědý
Tuto snad nejžádanější houbu poznáte podle toho, že otlačené póry nebo rozkrojená dužnina modrají. Proto se jí také říká modrák. Klobouk má kaštanově hnědý až černohnědý, třeň pevný, vláknitý a žlutavý. Roste celkem hojně od června do listopadu v jehličnatých lesích. Je to výborná jedlá houba, vhodná k jakékoli kuchyňské úpravě i k sušení.
Hřib dubový
Hřib dubový
Má výraznou síťku na třeni a většinou světle hnědý klobouk. Roste od května do září pod duby, buky a lískami. Je to vynikající jedlá houba, vhodná k jakékoli kuchyňské úpravě začerstva, k nakládání do octa i sušení.
Hřib smrkový
Hřib smrkový
V dospělosti má lysou pokožku klobouku a světlý třeň s nenápadnou bělavou síťkou. Roste od června do listopadu ve smrčinách. Je to jedna z nejchutnějších hub, vhodná k jakékoli kuchyňské úpravě začerstva, k nakládání a především k sušení.
Hřib borový
Hřib borový
Vyznačuje se červenohnědou pokožkou klobouku i třeně, bělavá dužnina na řezu nemění barvu. Roste od května do listopadu pod borovicemi a buky, ale ne příliš hojně. Je to vynikající a v kuchyni všestranně využitelná houba, jejíž lahodná vůně naplno vynikne po usušení.
Hřib kovář
Hřib kovář
Poznáte ho podle červených vločkatých šupinek pokrývajících povrch třeně, tmavohnědého klobouku a zelenomodrající dužniny. Roste od května do listopadu v jehličnatých i listnatých lesích. Je chutný, vyžaduje ale delší tepelnou úpravu. Tenké plátky kováře lze dobře sušit.
Hřib siný
Hřib siný
Má slámově žlutý klobouk, často rozpukaný, a bílé, později žlutavé rourky, které po pomačkání ihned modrají. Roste od července do října v malých skupinách v písčitých borech, pod borovicemi nebo i pod buky. Je to velmi chutná houba s všestranným kuchyňským upotřebením.
Hřib přívěskatý
Hřib přívěskatý
Masitá houba s hnědým kloboukem, citronově žlutými rourkami, válcovitým, dole vřetenovitě zúženým a kořenujícím třeněm. Roste od července do září hlavně pod duby v lesních světlinách a na hrázích. Je to výborná houba s všestranným kuchyňským využitím a dá se také sušit.
Hřib sametový
Hřib sametový
Je charakteristický sametovou, ojíněnou a nerozpraskanou pokožkou klobouku, který může být až černohnědý, často s purpurovým odstínem. V mládí žlutý třeň se brzy zbarvuje do hnědočervena. Roste od září do listopadu, hlavně v bučinách a doubravách. Výborné jsou malé plodnice „sameťáků“ naložené ve sladkokyselém nálevu.
Hřib žlutomasý
Hřib žlutomasý neboli babka
Jeho výrazným rysem je povrch klobouku, který je v mládí sametový a černohnědý, později šedohnědavý a obvykle rozpraskaný na políčka. Roste celkem hojně od června do listopadu v jehličnatých i listnatých lesích. Lidově se mu říká babka. V mládí je velmi chutný, vhodný k jakékoli kuchyňské úpravě i k nakládání do octa.
Chutné, ale chráněné
Mezi nejchutnější hřiby patří i další dva – hřib bronzový a hřib královský. Oba jsou ale zákonem chráněné, proto pokud na některý z nich narazíte, raději se jen pokochejte pohledem na něj a nechte ho dál růst.
