Vložit recept
Tak chutná české léto: Utopenci, malinovka a další speciality, na které nedáme dopustit
Dovolená, prázdniny, sluníčko a teplo. Co víc si přát? Snad jen něco dobrého na zub. Ať už doma na zahradě, u stánku na koupališti nebo na restaurační zahrádce. Která jídla nám Čechům přirostla k srdci a léto by bez nich nikdy nebylo dokonalé?
Když táborák, tak s buřty!
I když pominula zlatá doba trampingu a ohniště mnohde nahradily moderní grily, na špekáček neboli buřt opečený pěkně dohněda na ohni se už brzy zjara těší spousta z nás a nedočkavě vyhlíží první teplejší večer. Zatímco dřív bylo každému jedno, jestli na ohni opéká buřt, nebo špekáček, dnes je mezi tím docela velký rozdíl (alespoň ve chvíli, kdy si uzeninu kupujete). Špekáček má totiž přesně dané složení – minimální podíl masa (vepřového, hovězího či telecího) musí být 40 % a obsah tuku maximálně 45 %. Když takový špekáček rozříznete, měl by být růžový a s patrnými bílými kousky špeku, díky kterému je špekáček po opečení krásně šťavnatý. Pokud uzenina tyto limity nesplňuje, nesmí se nazývat špekáček, ale jen buřt, vuřt nebo třeba opékáček.
Letním hitem mnoha českých domácností jsou i buřty na pivu>>>
Na ježka, nebo na hranolky?
Abyste si na opečeném špekáčku náležitě pochutnali, je důležité ho také správně naříznout, v čemž jsou někteří Češi opravdovými mistry. Nejčastěji to je takzvaně „na ježka“, tedy na obou koncích do kříže a po stranách několik mělčích zářezů. Nevýhodou je, že se takto naříznutý špekáček většinou uprostřed dostatečně nepropeče. Opravdoví mistři proto doporučují špekáček naříznout po celé délce ze čtyř stran. Díky tomu se špekáček při opékání hezky rozevře a hezky propeče i uvnitř. Předpokladem ale je, že ho nestrčíte na klacku přímo do plamenů, ale budete ho opékat hezky pomalu, zhruba 10 centimetrů nad ohněm.
Pod širým nebem chutnají nejlépe
Utopenec jako delikatesa
U špekáčků ještě chvilku zůstaneme, protože je v Česku milujeme nejen opečené na ohni, ale také naložené s cibulí ve sladkokyselém nálevu a podávané s dobrým čerstvým chlebem. Historie utopenců je dlouhá přes sto let. Vynalezl je údajně hospodský a mlynář Šamánek z Berounska, když přemýšlel, jak uchovat špekáčky delší dobu bez lednice. Název utopenci vznikl údajně kvůli Šamánkově utonutí při opravě mlýnského kola. Nebo možná proto, že jsou buřty „utopené“ v nálevu.
Utopenci už dávno nejsou jen hospodská klasika k pivu. Mnozí si je s radostí nakládají i doma, a protože jsme my Češi vynalézaví, dá se říci, že co rodina, to vlastní recept nebo nějaká vychytávka. I když se ingredience a poměry surovin na nálev mohou lišit, základ bývá vždy stejný – kvalitní špekáčky a cibule. Někdy se přidává i pálivá paprika, kyselé okurky nebo zelí. I nálev, jehož základem je voda, ocet, sůl, cukr a koření, se také různě vylepšuje, například hořčicí, worcesterem nebo sójovou omáčkou. Pro dokonalý výsledek je důležité špekáčky nejdříve oloupat a zalévat je nálevem až ve chvíli, kdy je studený. Jinak by se z nich uvolnil tuk a ve sklenici by pak nevypadaly dobře. Když je hotovo, utopenci potřebují jeden nebo dva týdny na důkladné rozležení. Ti nedočkavější ale už samozřejmě vymysleli i recepty, díky kterým můžete utopence podávat za dva dny.
Do vlaku jedině s řízkem
My Češi rádi cestujeme a objevujeme. A taky jsme rádi, když můžeme něco dobrého zakousnout už během jízdy. V tomto směru je řízek v chlebu naprostá klasika. Ať jdete pěšky, jedete autobusem, vlakem nebo vlastním autem, tímhle jídlem do ruky pohrdne snad jen zarputilý vegetarián. Možná si také vzpomínáte, jak to pokaždé zavonělo, když jste usedli do kupé ve vlaku. Každý hned vybaloval řízek, protože svačina je samozřejmě nejlepší, když se sní hned na začátku výletu. Řízek je zkrátka jistota, která nezklame. A že je smažený a kalorický? Až se do něj zakousnete v již zmíněném vlakovém kupé nebo vydržíte až na mýtinu v lese, tyhle maličkosti řešit určitě nebudete.
Řízek je oblíbená svačina na dlouhé cesty
Řízky se dají udělat z ledasčeho. Nejčastěji to bývá vepřové nebo kuřecí maso. U vepřového je nejlepší sáhnout po krkovici nebo jemně mramorované kýtě. Tuk totiž dodá řízkům onu báječnou šťavnatost. Někdo má raději řízky z kuřecích prsou, které bývají trochu sušší. Tomu se dá zabránit tím, že řízky naložíte před obalením na pár hodin do bílého jogurtu. Naopak krásně šťavnaté jsou řízky z kuřecích stehen. Ideální je nakrájet maso na tloušťku zhruba 10 – 12 milimetrů. S naklepáváním to moc nepřehánějte, vepřové řízky stačí lehce naklepat z jedné strany a lehce po okrajích naříznout, aby se při smažení nezkroutily. Kuřecí řízky naklepávat nemusíte nebo jen hranou dlaně.
Pro dokonalý výsledek je důležitý i trojobal, tedy mouka, rozšlehané osolené vajíčko a strouhanka, ideálně doma namletá z pečiva starého asi tři dny. Jakmile máte řízky obalené, okamžitě je smažte, nejlépe na přepuštěném másle neboli ghí, případně na sádle. To používaly už naše babičky a dobře věděly proč. Sádlo ani přepuštěné máslo se totiž při smažení nepřepalují. Jakmile máte usmaženo, nechte řízky odkapat na papírové utěrce a šup s nimi mezi dva chleby. Stačí přidat kyselou okurku a můžete vyrazit vstříc novým zážitkům.
Ovocné knedlíky
Sladké knedlíky plněné ovocem nemají ve světě obdoby a patří k české letní klasice. Většinou se připravují z tvarohového nebo kynutého těsta a plní se vším možným, co v létě dozrává - jahodami, borůvkami, meruňkami. Po uvaření se přelévají máslem a sypou cukrem a nastrouhaným tvrdým tvarohem. Mimochodem, i ten je ryze českou specialitou, v zahraničí ho seženete jen těžko. Oblíbené jsou také knedlíky z bramborového těsta plněné švestkami, které se místo tvarohem sypou mákem. Ty měl údajně rád i Jan Neruda, který jim věnoval jeden ze svých fejetonů.
Jahodové knedlíky jsou česká specialita
Knedlíky z tvarohového těsta mají oproti ostatním jednu velkou výhodu - lze je připravit opravdu rychle. Pokud jich tedy neděláte třeba 120, jako tomu bývalo u nás doma. Na tvarohové meruňkové knedlíky k nám moc rádi jezdívali všichni známí ze zahraničí. Bylo to pro ně exotické jídlo, a tak když měla návštěva dorazit na oběd, celá naše rodina byla v kuchyni u válu a koulela. A když se urodilo hodně meruněk, což bývalo skoro každý rok, dělaly se ovocné knedlíky i do mrazáku, abychom si během zimy mohli doma vždy na chvilku udělat sladké léto.
Malinovka na koupališti vždycky osvěží
Malinovka do kelímku
Jaké by to bylo léto bez točené limonády! Kofola nebo malinovka patřily ke koloritu každého koupaliště a jejich obliba přetrvala dodnes. Čepovaná limonáda v orosené sklenici nebo půllitru nabízí osvěžení a těm starším i kapku nostalgie. I proto zažila malinovka před několika lety velký comeback a stal se z ní opět hit mezi nealko nápoji. Co na tom, že se před pár lety ukázalo, že většina točených malinovek není z opravdových malin a krásnou červenou barvu jí dodává barvivo vyrobené z uhelného dehtu? Co oči nevidí, žaludek nebolí. Pár sklenic točené malinovky za sezónu nikomu neublíží. A doma si můžete klidně vyrobit malinovku vlastní a zdravější:
Co budete potřebovat:
- 100 g malin
- 2 lžíce cukru
- 4 lžíce horké vody
- šťávu z 1/2 citronu
- 1 l sodovky na dolití
Domácí malinovka
Postup:
Cukr smíchejte s horkou vodou a nechte ho rozpustit. Přidejte maliny a citronovou šťávu a vše rozmixujte tyčovým mixérem. Přilijte sodovku, promíchejte a rozlijte do sklenic. Můžete podávat ozdobené čerstvými malinami nebo lístky máty.
