Vložit recept
RETRO: Pamatujete, co dobrého jsme si v obchodech kupovali za socialismu?
Dobu před pádem komunismu by asi nikdo nechtěl vrátit zpět, nicméně některé produkty z předrevoluční éry milujeme dodnes. Zavzpomínejte spolu s námi na pulty socialistických prodejen s potravinami. Co se v nich tenkrát prodávalo?
Vitacit do dlaně
Barevný sladký prášek s citronovou, pomerančovou nebo malinovou příchutí byl původně určen k výrobě nápojů, ovšem tímto způsobem ho snad nikdo nepoužíval. Konzumoval se pouze jedním způsobem, a to tak, že se nasypal do dlaně a postupně se z ní olízal. Zůstaly po něm nádherně hezky barevné ruce i jazyk.
Oblíbené byly i Šuměnky – prášek určený na přípravu šumivého nápoje. Zatímco dospělí ho rozpouštěli ve sklenici vody a často používali jako lék na pálení žáhy, děti si ho opět s oblibou sypaly do dlaní a lízaly. Nebyl sice tak barevný jako Vitacit a sehnal se jen ve dvou příchutích (citron a pomeranč), v puse ale krásně bublal.
Jak vypadaly dovolené před rokem 1989? >>>
Sladké mlíčko z tuby
I sladkou zahuštěnou smetanu v tubě prodávanou pod názvem Jesenka málokdo používal k původnímu účelu, tedy do kávy nebo čaje. Byla tak dobrá, že ji leckteré dítě vycuclo přímo z tuby ještě dřív, než si maminka nebo tatínek stihli uvařit vodu na kafe.
Nejlepší bubliny jedině s Pedro
Zatímco dnes máme na výběr žvýkačky s nejrůznějšími ovocnými příchutěmi, můžeme si zvolit, zda ji chceme s cukrem, nebo bez, a případně i to, jaké intenzity dechu chceme s její pomocí dosáhnout, za socialismu se žvýkalo hlavně Pedro. Růžová žvýkačka za korunu měla ovocnou příchuť, která rychle vyprchala, ale když se vám podařilo ji rozžvýkat, daly se z ní dělat úžasné bubliny. Kdo měl raději mentolovou příchuť, mohl žvýkat Sevak. Protože se ale jednalo o tzv. zdravotní žvýkačku s biologickou složkou, která měla údajně pomáhat proti nachlazení, dala se koupit jen v lékárně. V osmdesátých letech přibyla ještě žvýkačka s ovocnou příchutí Bajo s opičkou na obalu. Byla větší, dražší a obrovskou oblibu si získala hlavně díky barevným obrázkům pod obalem, které se sbíraly a čile vyměňovaly.
Mléko v pytlíku
Mléko v pytlíku
Říkalo se mu „igelitové vemeno“ a často prasklo ještě dřív, než jste ho donesli v síťovce domů. Mléka byla na výběr jen dvě – v modře potištěném obalu bylo polotučné, s červenými nápisy plnotučné. V menších igelitových sáčcích jste si mohli ještě koupit smetanu nebo mléko ochucené. Když se vám podařilo mléko donést domů, aniž celé vyteklo, dávalo se do speciálního plastového džbánku s ouškem, aby se v lednici nerozlilo. Prázdné sáčky se často dál používaly. Po vymytí se do nich například balily dětem svačiny do školy, ti kreativnější z nich dokázali i ledacos uháčkovat.
Nestárnoucí Bon Pari
Tvrdé cucací bonbony se prodávají dodnes, i když v záplavě dalších druhů trochu zapadají. V době svého vzniku v 70. letech ale byly hitem. Přestože v sáčku byly bonbony v několika barvách, nejoblíbenější byly červené a hned po nich zelené. Ty zmizely většinou jako první a zbyly jen žluté a oranžové.
Na výlet s Májkou
Když se šlo na výlet, tak jedině s Májkou. Oblíbená vepřová paštika, která se prodávala v malé konzervě za 2 koruny a deset haléřů, se vyrábí už od roku 1965. Mazala se na chleba i rohlíky, k svačině na výlet, k snídani i večeři. Pro mnoho Čechů i Slováků se stal její název synonymem slova paštika, z něhož byl skutečně odvozen. Pochází totiž z maďarského slova májkrém, které označovalo játrovou paštiku. Kromě Májky byla oblíbená ještě jedna konzerva – krůtí maso s vejci. Namazané na rohlíku nemělo chybu.
Granko
Granko s fotkou holčičky
Rozpustný kakaový nápoj Granko uvítala spousta hospodyněk, kterým díky němu odpadly starosti s připáleným mlékem a škraloupem v rendlíku. Inspirací pro jeho výrobu byl opět kapitalistický Západ a na jeho název byla vypsána zaměstnanecká soutěž. Nakonec vznikl spojením slov granulované kakao. I tvůrci původního obalu, na němž byla fotografie malé holčičky, se nechali inspirovat reklamami ze Západního Německa, kde bylo tehdy populární dávat na obaly fotky dětí.
Limonáda, kterou milujeme dodnes
Zatímco západní svět se proléval Coca-Colou, u nás jsme si o tomto nápoji mohli nechat jenom zdát. Nicméně něco podobného jsme měli už od 60. let – Kofolu. Na jejím počátku byl státní úkol zpracovat přebytečný kofein, který vznikal při pražení kávy. Základem nápoje měly být tuzemské suroviny a přírodní látky. A tak dali čeští farmaceuti hlavy dohromady a vymysleli limonádu, kterou milujeme dodnes a které dodává chuť směs 14 bylin a ovocných šťáv okořeněných lékořicí. I přes velmi omezenou nabídku v obchodech nebyla Kofola jediným nealkoholickým nápojem. Protože mnoho Čechoslováků toužilo nejen po západních kolových nápojích, ale i tonicích, vznikl například o deset let později než Kofola nápoj Chito (název je spojením slov chinin a tonic).
