Kuchyně první republiky: Jaká skrývala tajemství a jaké suroviny se používaly?
Také vidíte první republiku jako období přepychu a spokojenosti? Šampaňské zajisté teklo proudem a česká smetánka nevěděla, zda si dát první ústřici, nebo humra. Co když to však tak růžové nebylo?
Poválečné potraviny na příděl
Pojmenováním první republika se označuje období mezi první a druhou světovou válkou. Je tedy jasné, že to ani nemohlo být vždy růžové. Po první světové válce existoval dokonce příděl potravin na lístkový systém. Později zuřila hospodářská krize, nedostatek běžného zboží a lidé se potýkali s vysokou nezaměstnaností. Nic ale není tak hrozné, jak to vypadá. Ve dvacátých letech zde bylo vše zalité sluncem a průmyslu i zemědělcům se dařilo. Lidé měli dostatek a především díky tomuto období známe spojení „zlatá první republika“.
Čím vás mohu pohostit?
Za první republiky byly velké rozdíly mezi jídelníčkem lidí ve městech a na venkově. I když to zní zvláštně, venkované se často stravovali lépe. Skoro každý domek měl malé hospodářství i políčko a s tím spojený pravidelný přísun kvalitních surovin. Lidé ve městech se museli potýkat s placením nájmů a sháněním potřebných surovin.
A jak vypadal jídelníček? Hlavně se jedlo hodně pečiva a sezonní zeleniny. K snídani se podával chléb s bílou kávou, k obědu například pokrm z brambor nebo luštěniny a k večeři opět chléb či něco teplého, ale zase bezmasého. Maso se servírovalo jen o neděli, ve sváteční den. Hlavním důvodem byla vysoká cena, a tak jej hospodyňky zužitkovaly na maximum. Nejprve maso vyvařily se zeleninou na vývar a poté se pustily například do omáčky.
Surové suroviny
Máte spojené margaríny až s moderní dobou a zdravým životním stylem? Kdepak! Margaríny jsou u nás už od konce 19. století. Za jejich výrobou se však neskrýval zájem o zdraví, ale vysoká cena másla. Lidé z nižších vrstev si ho mohli totiž dovolit jen výjimečně, ale vařit se muselo stále. Také se často používalo sádlo, hlavně když jste bydleli nebo znali někoho na vesnici.
Česká kuchyně je také založena na moučnících, a to především z kynutého těsta. Jak krásně nadýchaných buchet dosahovaly naše prvorepublikové kuchařky? Budete se divit, ale dost podobně jako my. Dr. Oetker fungoval stejně jako dnes a také droždí bylo běžně dostupné. Prodávalo se na váhu a cenově bylo dostupné všem. Další vychytávkou na nakypření, kterou dnes už seženeme jen s obtížemi, bylo amonium, kterému se říkalo čpavá sůl.
Další už prakticky zapomenutou surovinou jsou pecky. Meruňkové či švestkové se strouhaly do těsta, aby získalo nahořklou chuť. Vy s tím však raději neexperimentujte! Pecky obsahují kyanid, který je prudce jedovatý. Tepelnou úpravou sice své vražedné vlastnosti ztratí, ale proč riskovat.
Kuchyň, království každé hospodyňky
V mnoha rodinách se za první republiky vařilo na klasických kamnech, ale tato příprava jídla byla dost časově náročná. Technická revoluce se naštěstí nevyhnula ani kuchyním, a tak si ženy svá království mohly dovybavit plynovým vařičem, mixéry, šlehači a mlýnky. Také Papinův hrnec se dostal do běžných domácností a tím se výrazně urychlila příprava masa. I kamna pomalu vystřídaly sporáky se zabudovanou troubou a užitkové nádobí se začalo vyrábět z lehčích materiálů než jen z těžkých kovů a smaltu.
Tento článek by nemohl vzniknout bez knihy Sladká první republika, kde najdete úžasné informace, ale hlavně výtečné recepty z tohoto období.