Oblíbená „italská" jídla, která by si pravý Ital nejspíš nikdy nedal
Italská kuchyně patří k nejlepším na světě. Pokud jste ale někdy zamířili do italské restaurace, která nebyla přímo v Itálii, a zasedli jste ke stolu s kostkovaným ubrusem, je možné, že jídlo, které jste si objednali, nebylo vůbec italské. Právě proto, že je italská kuchyně tak oblíbená, si ji kuchaři po celém světě různě přizpůsobují. A pak vznikají jídla, která jsou sice populární, nicméně pravý Ital by si na nich asi nepochutnal.
Italové jsou na svou gastronomii velmi hrdí a málokterá země je svázána tolika pravidly, pokud jde o stolování a stravování, jako právě Itálie. Nechcete-li se tedy v Itálii dopustit faux pas, neměli byste si například objednávat cappuccino po 11. hodině. Také je dobré vědět, že snídaně je vždy sladká, obědvá a večeří se pozdě, a nikdy se tu nepřipíjí jen vodou nebo dokonce prázdnou sklenicí.
Víte, jak správně uvařit těstoviny, aby se neslepily?
Kouzlo italské kuchyně spočívá v jednoduchých receptech a používání čerstvých, ideálně místních surovin. Možná jste si oblíbili „italské“ těstoviny s hustou smetanovou omáčkou vylepšenou česnekem a sýrem. Recept už zdaleka není italský, protože omáčka přebíjí chuť těstovin a v Itálii je to přesně naopak. Těstoviny jsou samy o sobě hvězdou a omáčka je tu jen proto, aby zvýraznila jejich chuť.
Různými „vylepšováky“ a úpravami tak vzniklo mnoho variací jídel, která s těmi autentickými italskými nemají moc společného. Toto jsou některá z nich:
Fettuccine Alfredo
Tyto těstoviny jsou víc americké než italské, i když recept pochází z Říma. Šéfkuchař a majitel restaurace Alfredo Di Leio chtěl povzbudit svou manželku po dlouhém a náročném těhotenství a následném porodu, a tak jí uvařil těstoviny, které doplnil máslem a parmazánem. Zachutnaly jí tak, že je v roce 1914 poprvé zařadil na menu své restaurace. . A říká se, že když byla v roce 1927 v Římě na líbánkách americká herečka Mary Pickford, propadla kouzlu tohoto jídla a po návratu do Hollywoodu ho servírovala svým přátelům, ovšem s přidáním smetany. Omáčka Alfredo se stala v Americe velmi rychle populární a dnes je považována za americkou klasiku, kterou Italové už moc nechápou. Těstoviny Alfredo jsou plné smetany a másla, někdy je v nich dokonce i brokolice nebo kuřecí maso, což se naprosto míjí s tím, o čem italské těstoviny jsou - jednoduché a elegantní jídlo, v němž každá ingredience září.
Pizza s divnými ingrediencemi
Myšlenka použít chléb jako talíř, pochází sice od Řeků, nicméně pizza, jak ji známe dnes, má původ v italské Neapoli. Odtud se rozšířila do celého světa a dnes je to jedno z nejpopulárnějších jídel, které má spoustu variací, z nichž mnohé jsou pro Italy nepochopitelné. Například pizza Hawaii s ananasem. Toto ovoce by si Ital na pizzu nikdy nedal, protože se na ni zkrátka nehodí. Ananas je moc sladký a přebije chutě ostatních, méně výrazných ingrediencí. Podobné je to s pizzou pepperoni, která má dokonce 20. září svůj svátek. Pro většinu lidí je to zkrátka salámová pizza, kdybyste si ji ale chtěli objednat v Itálii, bude na ní místo pikantního salámu bílá paprika, protože Ital by na pizzu salám nedal, maximálně sušenou šunku nebo pancettu.
Doma si pizzu můžete udělat podle své chuti>>>
Těstoviny s kuřecím masem
Podle italských kuchařů „italské“ restaurace v různých zemích světa rády dávají kuře tam, kam nepatří. Třeba do těstovin. Ty se v Itálii kombinují se vším možným – s pestem, zeleninou, sýry, hovězím masem, ale nikdy ne s kuřetem. Pro Itala je to naprostá katastrofa, jako kdybyste si dali kečup na rizoto! Za tuto kombinaci můžeme opět poděkovat Američanům.
Špagety s masovými kuličkami
Kombinace těstovin a hovězího masa není Italům cizí. Příkladem jsou tagliatelle s boloňským ragú, tedy omáčkou z rajčat, mrkve, cibule, celeru a mletého masa, kterým se u nás říká (podle Italů opět špatně) boloňské těstoviny nebo dokonce špagety. Pokud je ale mleté maso v podobě kuliček, je naprosto nemožné ho kombinovat s těstovinami a navíc třeba ještě rajskou omáčkou! V Itálii se masové kuličky nebo „polpette“ obvykle podávají samotné, možná s chlebem nebo přílohovým salátem, ale nikdy ne ke špagetám.
Italský dresink
Seženete ho v každém supermarketu, s pravou Itálií toho ale moc společného nemá. Oblíbená zálivka se obvykle skládá z vinného octa, olivového oleje, soli, cukru a bylinek, a ani vzdáleně nepřipomíná zálivky, které se tradičně podávají k italským salátům. Italové vlastně ani žádné zálivky nepotřebují, vystačí si s dobrým panenským olivovým olejem, případně vinným nebo balzamikovým octem.