Vložit recept
Mirka van Gils Slavíková: Cukrářská ctižádost mi nedovolí zveřejnit recept, který se nedá v domácím prostředí zvládnout
Známá cukrářka žila v Jižní Africe a Americe, nyní má domov v holandském Eindhovenu. Říká o sobě, že když nepracuje, je v tenzi. Srší pozitivní energií a má do budoucna spoustu plánů.
Začínala v roce 1976 jako cukrářka v Plzni, v Praze nastoupila v roce 1984 do restaurace Moskva a poté do hotelu Alcron. Před revolucí v roce 1989 emigrovala do Německa a odtud do Jihoafrické republiky. Už více než třicet let cestuje po světě, aby okusila všechny chutě, které nabízí. Je držitelkou francouzského titulu Professeur en Sucre d’Art a v roce 2002 zvítězila ve Velké ceně Paříže v přípravě svatebního dortu croquembouche. A můžete ji znát jako porotkyni první řady soutěžního pořadu Peče celá země, který uváděla Česká televize.
Jak Mirka van Gils Slavíková připravuje žemlovku?>>>
Je pozoruhodné, že jako cukrářka máte intoleranci k cukru…
A nejen to. Ještě jsem citlivá na laktózu, mám podezření na lepek… Ale jsou to jenom intolerance, zaplaťpánbůh to nejsou alergie. To ale neznamená, že neochutnávám, co peču. Člověk musí být jen trochu obezřetný. Ale má to i svoji výhodu. Nemůžu se tláskat, aspoň mě to nutí udržovat mou obrovskou postavu v nějakém limitu. Jsem velká ženská, měřím 180 centimetrů!
Jak se udržujete v kondici?
Chodím čtyřikrát týdně do fitka a vstávám kvůli tomu brzy ráno, což chce sebedisciplínu. Jsem lenoch, a čím jsem starší, tím jsem pohodlnější. Ale tělesná stránka se bortí, je třeba se o sebe starat.
Mirka van Gils Slavíková
Jaký je váš způsob stravování?
Naprosto následuju sezonu. V zimě nesním okurku, rajče nebo salát. Jím zeleninu, která přežívá zimu vedle nás, tak jak tomu bylo za starých časů, a musí být tepelně upravená. To znamená, že například často naházím veškerou zeleninu, která mi přijde pod ruku, na plech a ogriluju ji v troubě. Zato v létě se potřebujeme chladit. To zase nastupují listové saláty, rajčata, papriky. Nedávno jsem v jedné zmrzlinárně ochutnala první letošní zmrzlinu, byla rakytníková, a k tomu jsem pila jasmínový čaj.
Je vám 62 let a mnohým ženám dodáváte odvahu svým pozitivním vyzařováním, barevným laděním…
Mám těžký blok k černé barvě, ta mě uzavírá a tlačí. Podle mě je opak pravdou - černá nezeštíhluje! Zato v barevném světě si připadám velmi komfortně. Proč mám vypadat jako zapšklá stará paní, která má děti odrostlé, vysedává doma u jehlic a očekává, že někdo zazvoní u dveří a přijde ji navštívit? Nemyslím si, že můj život skončil s číslem 60. Svým způsobem prožívám nejlepší období.
A proto volíte jasné barvy, a to nejen v šatníku…
Mám pocit, že uvolněnost je žádaná. Když projíždím na Instagramu příspěvky, tak vidím spoustu barevných babiček. Jsem v poslední třetině života a můžu zužitkovat veškeré svoje zkušenosti, touhy. Žena by se o sebe neměla přestat starat v jakémkoliv věku. Vždyť všechny ženy jsou krásné! Neměly by se snažit být krásné pro jiné, ale pro sebe. Většina žen má ve zvyku se sebeobětovat, ale to je špatně.Teď je čas, aby si každá žena vzala něco pro sebe, aby si užila!
Co byste si ještě chtěla vzít?
Mám to-do List, co bych chtěla stihnout. A mám ho poměrně dlouhý, vůbec nevím, jestli to všechno v tomhle životě zvládnu! Ještě bych toho chtěla hodně vidět. Svět je úžasný, každý koutek vás obohacuje. Potřebuju se nutně podívat do Vietnamu, protože miluju vietnamskou kuchyni, také bych si přála se svým týmem vyjet do Karibiku, abychom se tam hodili na pláž a popíjeli mojito.
Jste velká cestovatelka, přejela jste Afriku ve starém volkswagenu, žila jste v Americe, kde jste založila cukrárnu. Není divu, že máte příznivce po celé zeměkouli…
Ráda bych podnikla reportážní cestu kolem světa a navštívila své fanoušky - Čechy, kteří žijí v zahraničí a kteří mě k sobě zvou. Láká mě poznat, jak si ti lidičkové kde po zeměkouli žijou, trošku si s nimi zapéct. A to je výzva, protože co kontinent, to jiné suroviny, leckdy musíte improvizovat. Máme si co předat a já bych to online zprostředkovala svým fanouškům…
Jaké období právě teď prožíváte?
V poslední době probírám svůj vývoj. Jsem docela velký sebenalytik, což může být někdy úmorné. Život nějak žijete, procházíte plus minus lepšími i horšími momenty. To vás nějakým způsobem formuje. Po posledním rozvodu, který mě bohužel stál poměrně hodně po všech stránkách, jsem došla do bodu, že si člověk řekne: Jsi stará dost, můžeš si říkat, co chceš, konečně můžeš být sama sebou, protože už máš na háku všechny kibice okolo. Tak to prostě je!
Jste známá z televizní obrazovky, máte svůj kanál na YouTube a nedávno jste vstoupila na českou platformu Pickey. Nedělá vám problém vystupovat před kamerami?
Když děláte s dobrými lidmi, je úplně jednoduché se to naučit. Je to už víc než deset let, co veřejně vystupuju, a baví mě, že můžu předávat, co umím. Natočila jsem nedávno také podcast, protože ráda vyprávím. A jelikož fanoušci plakali po celých videích, která sociální sítě všelijak zkracují, mají je teď k dispozici na Pickey.
Kromě toho jste také autorkou tří úspěšných kuchařek. Co dalšího chystáte?
Právě teď mě čeká dvou- až tříměsíční maratón přípravy další knihy.
Vaše cukrářské výtvory vypadají v knihách nebo na televizní obrazovce naprosto dokonale. Má šanci vytvořit něco podobného hospodyňka s průměrnou kuchyňskou výbavou?
Abych se co nejvíc přiblížila lidem, kteří to dělají doma, dělám to ve stejném prostředí. Nemám shocker (šokový zchlazovač/zmrazovač, pozn. red.), žádné další speciality, možná mám nějaké formičky nebo cukrářské pomůcky. Dělám to ale ve stejném prostředí jako kdokoliv. Potřebuju být přesvědčená, že recept, který zhlédnete a chcete si vyzkoušet, je zvládnutelný. Samozřejmě jsou tam nepřenosné zkušenosti jako v každém oboru, průměrně si ale myslím, že to můžete zvládnout. I když mám přístup k profesionálním surovinám, tak si ověřuju, jestli v Čechách tu danou surovinu dostanete. Pakliže ne, recept upravím tak, aby ho bylo možné v českých podmínkách vyrobit. Asi by mě ranilo, kdyby mi někdo řekl: Ty dáváš recept, který nemůžeme udělat. To mi moje cukrářská ctižádost nedovolí!
Až maraton přípravy knihy skončí, vyrazíte někam na dovolenou?
Žiju velmi spokojený život pracovně. A když máte rádi své povolání, tak vlastně žijete tu dovolenou. Ale letos jsem si řekla, že bych si v létě splnila jeden sen, a sice návštěvu barevného norského městečka Bergen. Také bych s kluky ráda vyrazila do německého Schwarzwaldu, kde je krásná příroda.
Klasická dovolená u moře vás neláká?
Nejsem typický plážový typ. Moře miluju, ale k moři nejraději jezdím v zimě. V Holandsku máme ostrov Texel a úplně miluju, když je studený vítr u moře a doslovně vám bičuje obličej, to až někdy bolí, jako kdyby vás štípal proutek. Holanďané říkají, že na ostrov jezdí lidé, kteří potřebují psychickou očistu, protože vítr to z nich vyžene. A víte, jak to je - když tomu věříte, tak to funguje, je to placebo. Mám tedy radši tvrdší verzi moře než horko, zpocenost. Jsem totiž Kozoroh a mám neklidnější představy o dovolené. Musím někde courat, poznávat, vidět, nesetrvávat na jednom místě.
Makovky podle Mirky van Gils Slavíkové
„Makovky jsou krásnou vzpomínkou na mé dětství – kakajíčko a makovka byly báječná snídaně. Dnes si makovku řádně obalenou v máku otoustuji, namáznu máslem, džemem a nakonec přidám sýr. Pořád mi moc chutnají a je úžasné, jak nám chutě dokážou vyvolat vzpomínky,“ říká Mirka van Gils Slavíková.
Makovky neboli loupáky podle Mirky van Gils Slavíkové
Co budete potřebovat:
- 250 ml mléka
- 10 g sušeného droždí
- 500 g hladké mouky
- 100 g krupicového cukru
- 1 vejce
- 8 g soli
- 70 g másla
- celý mák na posypání
- žloutek rozšlehaný se lžící smetany na potření
Postup:
1. Do mísy prosijeme mouku, přidáme sůl a cukr a promícháme. Vejce vyklepneme do mléka, přidáme sušené droždí a rozšleháme, směs nalijeme do důlku v mouce a zaděláme těsto. Do zadělaného těsta vmícháme měkké máslo – nesmí být rozpuštěné!
2. Pak těsto zakryjeme fólií a necháme vykynout, až zdvojnásobí svůj objem. Opět ho propracujeme a necháme znovu zakryté fólií vykynout.
3. Vykynuté těsto rozdělíme na 12 dílů, ze kterých uděláme bochánky. Ty vyválíme do silnějších válečků, potřeme rozšlehaným žloutkem, obalíme v nemletém máku a na plechu lehce zahneme. Takto připravené loupáky necháme na plechu znovu vykynout.
4. Vykynuté loupáky pečeme v troubě rozpálené na 190 °C asi 15 minut.
