Vložit recept
Fenomén houbaření: Proč je vlastně sbírání hub v Česku tak populární?
Říká se, že Slované se narodili s košíkem v ruce, a Češi rovnou v něm. Houbaření je českým fenoménem a jednou z nejoblíbenějších volnočasových aktivit. Stačí, když někde zazní kouzelná dvě slova „už rostou“, a v tu chvíli popadáme košíky, nožíky a vydáváme se šmejdit do lesů, ať je počasí jakékoli. Houbaření je zkrátka český fenomén, nad kterým mnohde v zahraničí kroutí hlavou.
Proč vlastně máme houbaření tak rádi? Možná nám připomíná sport, který je vhodný pro každého, od dětí až po seniory. Není to žádná velká dřina, vlastně příjemná turistika, jste na čerstvém vzduchu, je to zadarmo, a ještě se při hledání kloboučků v jehličí a listí můžete cítit jako lovec. A když se nevrátíte s prázdnou, máte báječnou surovinu, ze které se dá uvařit spousta skvělých jídel.
Houbová smaženice je klasika>>>
Podle údajů mykologů vyrazí jednou ročně na houby přes 70 procent Čechů, což nemá ve světě obdoby. I když se samozřejmě na houby chodí i v jiných zemích, obecně je houbaření hodně rozšířené hlavně mezi slovanskými národy. Poměrně dost houbaří i Slováci, Poláci, Bělorusové, na houby chodí třeba i Italové.
Zatímco u nás si můžeme na houby vyrazit kdykoli a téměř kamkoli, v zahraničí často platí různá pravidla, za jejichž porušení hrozí vysoké pokuty. Například v Německu nebo Rakousku můžete nasbírat jen určité množství hub, v Itálii potřebujete mít povolení a v Nizozemsku se houby mimo vlastní pozemek nesmí sbírat vůbec.
Zeptej se Smotlachy!
V našich krajích má houbaření dlouholetou tradici. Zatímco v dobách starověkého Říma byly považovány za luxusní pochutinu, kterou si mohly dovolit jen vyšší vrstvy, v našich končinách šlo o levnou a dostupnou potravinu a například pro řadu horalů bývaly houby po řadu měsíců hlavní potravou. I proto si vysloužily přízvisko „maso chudých".
O propagaci hub a rostoucí vášeň pro houbaření se u nás zasloužil zejména František Smotlacha (1884–1956) a pak i jeho syn Miroslav (1920–2007). Aplikace na rozpoznávání hub tenkrát neexistovaly, a kdo nevěděl, co v lese našel, zeptal se Smotlachy. Oběma můžeme poděkovat za to, že zatímco jinde ve světě mají pro všechny druhy jedno slovo - houba, každý Čech umí vyjmenovat a většinou i rozpoznat hned několik druhů.
František Smotlacha
František Smotlacha byl velký sportovec, judista, zakladatel českého vysokoškolského sportu, a především velký znalec hub. Ještě za Rakouska-Uherska v roce 1909 otevřel bezplatnou mykologickou poradnu, do které lidé chodili i v dobách, kdy se dalo už vše najít na internetu. O tři roky později zorganizoval v Praze první výstavu hub, začal vydávat odborný časopis a založil Českou mykologickou společnost (1921).
Na výstavách hub se mohou lidé i leccos nového dozvědět
Z jedovatých hub udělal jedlé
Kvůli houbám Smotlacha mnohokrát riskoval. Ve svém legendárním díle Atlas hub jedlých a nejedlých píše, že za čtyřicet let osobně vyzkoušel konzumaci víc než 1700 druhů hub. Řadu druhů považovaných do té doby za jedovaté z této skupiny „osvobodil" a po jejich opakované konzumaci bez neblahých následků je přesunul do skupiny jedlých hub.
Smotlacha se proslavil i kuchařkou Houby v kuchyni, kterou jeho syn později přepracoval a doplnil. Díky ní se značně rozšířil repertoár jídel, která lidé z hub připravovali. Zatímco od středověku se vařilo hlavně z hřibovitých hub, zásluhou Smotlachy se začal dělat například guláš z václavek nebo polévka z masáků.
Považujete se za zkušeného houbaře? Zkuste si náš kvíz>>>
Po Černobylu rostly jako blázen!
Houbaření u nás není fenoménem jen díky velkému nadšení. Notně k němu přispívají i skvělé klimatické podmínky a různorodost podloží, díky kterému je skladba hub opravdu pestrá. Houby potřebují ke svému růstu vlhko a teplo. Každý správný houbař je proto nadšený pokaždé, když je po dešti a z lesů jde pára. To je neklamným znamením, že brzy může vyrazit na lov.
Není ale pravda, že jakmile zaprší, můžete sebrat košík a jít. I když houby rostou poměrně rychle, trvá jim nejméně pět dní, než se jejich kloboučky objeví nad zemí, hříbkům ještě déle. A také jedna věc jim svědčí - radiace. Když se zeptáte pamětníků houbařů, kdy rostlo nejvíc hub, jistě odpovědí všichni stejně - po Černobylu! A vědci pro to mají vysvětlení. Houby totiž obsahují pigment melanin, který máme i my lidé ve své pokožce. Melanin houbám zřejmě slouží jako ochrana před různými druhy stresu z životního prostředí a také k zachycování radioaktivního záření. A díky energii z něj pak rostou mnohem rychleji.
Co z nich uvařit?
Mezi houbaři platí nepsané pravidlo, že čím dřív na houby vyrazíte, tím větší šanci máte, že něco najdete. Je to logické, kdo dřív přijde, ten dřív sbírá. Tento fenomén časných ranních sběrů má ale původ jinde. Dříve, když se houby prodávaly na trzích, chodily babky do lesa brzy ráno, aby měly čerstvé houby na trh. Pravdou je, že když rostou, nevrátíte se nejspíš s prázdnou, ani když vyrazíte na houby odpoledne. A pak se vám možná bude hodit pár nápadů, co z hub uvařit dobrého. Zkuste třeba tyto recepty:
Houbová omáčka s bramborovými buchtami
