Vložit recept
Chlapi nevaří podle receptů, protože James Bond si také nečte návody, říká foodblogerský objev
Boří tradiční představu o tom, jak by měl vypadat food blog. Taste of Red je plný sebeironických příběhů a vnáší do úzkoprsého světa českých food blogerů a influencerů, svázaného pravidly, čerstvý vzduch a vtip. Co je podle něj největší chyba českých blogerů?
Adam Dvořák vystudoval produktový design a design porcelánu, dnes ho živí grafika a natáčení video spotů. Ve světě Instagramových foodies je blogerem s asi nejvytříbenějším smyslem pro humor. Ačkoliv o sobě říká, že neumí vařit, v letošním ročníku soutěže Food blog roku 2019 zvítězil v kategorii Objev.
Co tě vedlo k tomu, aby sis založil vlastní blog v době, kdy jich existují stovky?
Recese. Blog „Taste of Red“ vznikl jako reakce na blog „Taste of place“, za kterým stojí moje přítelkyně Kateřina spolu s fotografkou Lucií Fenclovou. Původně jsme na jeho začátku byli dva a blog jsme si založili opravdu jen proto, abychom si z vážného foodblogerského světa a našich přítelkyň mohli dělat tak trochu legraci. V současné době je Taste of Red čistě one man show a stal se mým osobním blogem, pořád ale platí, že vše, co na něm najdete, je nadsázka a legrace. Už jenom proto, že neumím vařit, péct nebo dělat foodstyling.
Přesto jsi vyhrál kategorii Objev roku v soutěži Food blog roku, v níž byla nominovaná například letošní vítězka soutěže Masterchef, Kristýna Němčková. To je úspěch.
No, je zvláštní, že Objev roku na FBR vyhrál někdo, kdo vlastně neumí vařit. Je to tak absurdní, že to krásně vystihuje celou myšlenku blogu „Taste of Red“.
Proč myslíš, že blogy o jídle zakládají spíše ženy, ale víc šéfkuchařů je mezi muži?
Myslím, že ženy mají víc nápadů, které mohou sdílet. Chlapi se drží svých několika osvědčených receptů, které vaří stále dokola, ale nemají k jídlu tak intenzivní vztah. Ženy umí jídlu dodat takovou krásnou auru, protože je vaření baví a je to na tom vidět.
Muži ale vynikají ve vaření bez receptu a jsou proslulí experimentováním...
Tohle podle mě vyjadřuje tu typickou mužskou ješitnost, kdy každý chlap chce být originální a jedinečný a nechce se řídit podle nějakého receptu. James Bond taky nečte recepty ani návody. Na všechno přijde sám. Já se přiznám, že kuchařky dostávám a na řadě z nich jsem jako grafik spolupracoval, ale také jsem z žádné z nich nikdy nic neuvařil.
Tvojí přítelkyní je Kateřina Podoláková z blogu Taste of place. Kdo u vás doma vaří?
Hlavně Kateřina. Já jsem totiž omáčkový a gulášový, v podstatě na každé jídlo, které se chystám vařit, musí zemřít nějaké zvíře. Ona má ráda spíše zdravé recepty a asijskou kuchyni. Mně všechno, co uvaří, chutná, takže se jí v kuchyni nepletu.
Jaké je tvoje nejoblíbenější jídlo? A jaké bys naopak nesnědl, ani kdybys měl umřít hlady?
Špenátové palačinky. Fakt. Takové ty klasické palačinky, kde je místo marmelády špenát. To miluju. Na druhé straně nejím spoustu věcí, například peckoviny. Mám problém s jakýmkoliv ovocem, které má pecku. To bych sníst asi nedokázal. Prostě se mi ta pecka nelíbí.
Co vaříš, když chceš holku dostat do kolen?
No. Když jsem chtěl udělat dojem na Kateřinu v době, kdy jsem ještě nevěděl, že je food blogerka, tak jsem jí uvařil sýrové těstoviny. Ona to snědla, sice se tvářila trochu zvláštně, ale snědla to. Až potom mi řekla, že trpí laktózovou intolerancí. Druhý pokus se pstruhem se už povedl líp. To je takové lehké holčičí jídlo. Očekává těstoviny, ale vy řeknete, že náhodou máte v lednici čerstvého pstroužka. A už se jen modlíte, že na ryby alergii nemá.
Můžeme prozradit, že ti příští rok vyjde vlastní kuchařka?
Je to tak, ale já tomu nechci říkat přímo kuchařka. Pro mě je to spíš knížka s příběhy, která v sobě bude mít recepty. Grafiku bude mít na starosti moje přítelkyně Kateřina, která se podílela třeba na knize 365 – Gastromapa Lukáše Hejlíka, a fotky by měl dělat Marek Podhora. Zatím to je celé na začátku, ale vydání je plánované na příští podzim.
Food blogeři, včetně tebe, jsou inspirací pro ostatní. Kým se inspiruješ ty?
To je celkem těžký. Food blog by měl být o jídle a měla by to být především zábava. Když se pak z blogera stává mesiáš, který říká lidem, jak mají žít, tak mě to nebaví. Když bych měl doporučit, koho na Instagramu sledovat, tak kromě mojí Kateřiny (@tasteofkate), což si trochu přihřeju polívčičku, tak určitě PG Foodies (@pg_foodies), Kitchen story (@blogkitchenstory) nebo Adélu Hálkovou z vydavatelství Došel karamel (@adeladoselkaramel). To je člověk, který si na nic nehraje a je neskutečně zábavná.
Co je největší nešvar českých food blogerů?
Berou se příliš vážně a nechávají se hodně ovlivňovat touhou po „lajcích“. Když zjistí, co se líbí a co funguje na jejich publikum, začnou mít strach být originální a zkoušet nové věci. Čím více lidí je sleduje, tím více se bojí přijít s něčím novým. Podle mě by si měli vzpomenout si na to, proč s blogem začínali, že by to nemělo bavit jenom jejich fanoušky, ale hlavně je samotné.
