Darina Křivánková: Od večeří pro přátele k první vydané kuchařce

Původně filmová kritička, kterou láska k dobrému jídlu přivedla až na místo šéfredaktorky časopisu F.O.O.D. To je Darina Křivánková. Stojí za vznikem bytové restaurace Na Faře, ve světě jídla je proslulá svými recepty a nedávno se svými přáteli z Gastrokroužku vydala nádhernou kuchařku, plnou skvělých tradičních i méně tradičních receptů.

Jaké věci vás nejvíc baví vařit?

Mě baví připravovat občerstvení na mejdany, protože ráda vařím pro hodně lidí. V kuchařce mám například recept na chleba, ze kterého si každý host může kousek ulomit. Nebo můj mejdanový evergreen – cheesecake do skleničky, který dělám ráda a často, protože umožňuje komfort při servírování i při konzumaci.

V české gastronomii jste před lety zavedla trend bytových restaurací, tedy večeří pro hosty, které se konaly u vás na faře v Kmetiněvsi. Jaké bylo vařit pro cizí lidi u sebe doma?

Skvělé. Byl to jeden velký sociální experiment. Nápad vznikl spontánně díky Lukáši Hejlíkovi. Pravidelně jsem totiž na faře pořádala večeře pro přátele, a protože neumím jídlo odbýt, začalo mi to lézt do peněz. A Lukáš tehdy řekl: My ti klidně budeme platit, hlavně vař dál. Postupně si moji přátelé začali brát s sebou své známé a rozkřiklo se to, takže časem jsem zavedla mailing list a kdo měl zájem, začal dostávat pozvánky.

Jak dlouho jste to vydržela?

Pět let. První večeři jsem dělala v září 2011. Za tu dobu jsem jich připravila asi šedesát a moc mě to bavilo, ale kdo někdy zkusil uvařit pro deset lidí menu o pěti chodech, tak ví, že to není legrace. Bytová restaurace navíc zůstala v úrovni hobby, protože naše legislativa s tímto druhem podnikání nepočítá. Takže jsem si sice nechala zaplatit, ale pokrývalo to jen náklady na jídlo.

Je něco, co vás v poslední době v gastronomii překvapilo? 

V poslední době mě těší, kolik se toho děje. Spousta věcí u nás ještě není, můžu si třeba říkat, že v Praze nemáme dost restaurací, kam bych chtěla zajít na ramen. Ale to mně nepřijde podstatné. Baví mě, že stále vznikají nové projekty a jejich úroveň je opravdu vysoká, a to nejen v Praze, ale i na venkově. Což byl mimochodem jeden z důvodů, proč moje bytová restaurace ztratila smysl, už existuje spousta míst, kde si můžete dát skvěle připravené jídlo z kvalitních surovin. 

Nejvíc mě těší, že vznikají hezká a moderní bistra, kde se můžete najíst dobře a za rozumné peníze, což má podle mě skvělý vliv i na život. Je sice hezké, že existují luxusní restaurace, kde ochutnáte haute cuisine, ale tam zajdete jednou za čas. To, že se zvedá gastronomie v té střední vrstvě, která přímo ovlivňuje náš život, mi přijde nejpodstatnější.

A co vás naopak štve?

Za největší zlo české gastronomie považuju obědová menu ve standardních restauracích, kde se platí stravenkami. To bývá opravdu tragédie. Nechci nikomu křivdit, ale jídlo tam ve většině případů nebývá chutné, kreativní ani připravené z čerstvých surovin. Na obědová menu ve spoustě zemí vůbec nenarazíte, je to v podstatě český vynález. Levné jídlo, kterým se lidé zaplácnou. Kdo chce vařit dobře, nepotřebuje obědové menu. Vaří v rámci stálé nabídky, kterou se restaurace profiluje. Ne že večer uvaříte za tři stovky a v poledne za osmdesát devět, aby se to dalo zaplatit stravenkou. Za osmdesát devět korun se dobře nenajíte.

Kuchařek je na trhu nespočet. Čím je ta vaše výjimečná?

Je to kolektivní dílo, přitom je ale velmi osobní. Dali ji dohromady lidé, které – jak stojí i v podtitulu knihy – skutečně spojilo jídlo. Původně jsme se vlastně neznali, respektive věděli jsme o sobě, ale skutečnou partu jsme utvořili až kolem plotny.

Celý rozhovor si můžete přečíst ZDE >>>