Vložit recept
Vánoční jídla a jejich historie: Proč jíme na Štědrý den kapra, bramborový salát nebo vánočku?
K českým Vánocům patří nejen zpívání koled, dávání dárků nebo pouštění ořechových lodiček či lití olova. Tradiční jsou také pokrmy, které na Štědrý den či během vánočních svátků jíme. Odkud se vzala jejich tradice?
Ve většině českých rodin bývá na štědrovečerním stole rybí nebo hrachová polévka, bramborový salát a smažený kapr. Samozřejmě existují výjimky. Možná i vy děláte místo salátu bramborovou kaši a místo kapra řízky nebo vinnou klobásu, protože chcete vyhovět chutím všech strávníků, jejich případným zdravotním komplikacím nebo zkrátka máte svoje rodinné tradice. My se pokusíme nahlédnout do historie kuchyně našich předků a řekneme si o svátečních pokrmech, které se objevovaly na štědrovečerním stole víc.
Děláte na Vánoce kubu? >>>
Vánoce byly obdobím hojnosti
Dříve se na vánoční stůl mělo dávat devatero pokrmů (ale mohlo být i desatero nebo dvanáctero, lišilo se to kraj od kraje). Jako první chod se podávaly oplatky s medem, případně mohly být také naslano s česnekem, šípky či bylinkami. Dalším chodem byla polévka, nejčastěji houbová, hrachová nebo čočková. Velmi oblíbený byl černý kuba, který se vařil z krupek, česneku, majoránky, sádla a hub. Jedly se také topinky s česnekem nebo kaše – většinou prosná, krupičná nebo hrachová, která symbolizovala hojnost. Na stole byly také různé druhy sušeného ovoce, z něj se pak vařila hustá omáčka či kaše, které se říkalo muzika, ta se podávala s medem, ořechy a jablky. Kupodivu ryby se objevovaly na svátečním stole pouze vzácně, tradici měly spíše v rybníkářských krajích nebo zámožných rodinách. Jako vánoční jídlo se pak na stole začaly ryby objevovat až počátkem 19. století.
Měšťanské vánoční pokrmy
Jak už jsme zmínili, základy dnešních vánočních pokrmů se objevují až v 19. století. Některé z nich na jeho začátku, některé až v polovině. Mezi hlavní chody patřila rybí polévka, mísa s drobnými placičkami obloženými kaviárem, kousky uzeného lososa, úhoře a sardinek, kapr načerno s knedlíkem, ale i smažený kapr se strouhaným křenem či zavařeným ovocem, pečená vydra, hlemýždi a nakonec zákusky. Pilo se pivo, víno a punč.
Kapr
Štědrovečerní kapr se v Česku začal připravovat až v polovině 19. století. Tato tradice k nám přišla nejspíš z Vídně anebo se rozšířila z jihu Čech, který proslul jako oblast rybníků, kde se právě kapři chovali. Nejstarší dochovaný recept na štědrovečerního kapra je z roku 1810 a jeho příprava trvala tři dny. Pekl se v omáčce z dušené cibule, kořenové zeleniny, mandlí, rozinek, povidel a sladkého piva se sušenými švestkami, ořechy a strouhaným perníkem. Podával se s knedlíkem nebo i s vánočkou. Dnes ho známe jako kapra načerno.
Kapr načerno
Příprava kapra načerno byla složitější, a možná proto přišel z Rakouska zmiňovaný kapr smažený. Židé zase připravovali marinovanou rybu (kapra) v rosolu s kořenovou zeleninou, cibulí a divokým kořením, které mu dnes říkáme kapr namodro.
Vánoční bramborový salát
Bramborový salát
Ke kaprovi se jako příloha podává bramborový salát. Ale ani ten nemá v Česku dlouhou tradici. Tomu tradičnímu, z brambor, vajec, zeleniny a majonézy, je sotva sto let. Jeho původ je zřejmě v ruské kuchyni a na českých vánočních stolech se objevil až ve 20. letech 20. století. Jeho obliba pak stoupala hlavně během druhé světové války za protektorátu, protože se ingredience na jeho přípravu daly i v chudých časech sehnat nebo případně nahradit.
Pravá domácí vánočka obsahuje anýz a muškátový květ.
Vánočka neboli štědrovka
Říkalo se jí také štědrovka a nesměla chybět v žádné domácnosti. Vánoček se peklo tolik, kolik měla rodina členů, a pak ještě jedna velká, která se dávala doprostřed stolu. Jako první dostával ochutnat hospodář, aby se mu urodilo hodně obilí. Na vánočce si pochutnávali měšťané i chudina, a to po celé období svátků. Kousek z vánočky dostal i dobytek a slepice, aby se všem dobře dařilo. A zatímco my dnes řešíme, zda upečeme vánočku ze čtyř, šesti, nebo třeba devíti pramenů, dříve to bylo jasně dané, protože každý pramen měl svůj hluboký význam. Čtyři spodní prameny představovaly přírodní elementy - zemi, slunce, vodu a vzduch. Prostřední cop ze tří pramenů spojoval rozum, vůli a cit a ve vrchním, nejtenčím pletenci se snoubilo vědění a láska.
Muzika a další sladkosti
Muzika anebo také vánoční kompot či ovocná omáčka byla velmi oblíbená u měšťanů i chudších obyvatel. Sušená jablka, hrušky nebo švestky se povařily se skořicí a hřebíčkem ve vodě oslazené vanilkovým cukrem. Když ovoce změklo, vyskládalo se na mísu a zdobilo se sušenými švestkami, zalilo se sladkou šťávou a dalo se vychladit. Někde se ještě sypalo mandlemi, rozinkami a perníkem. Podle pověry směs vařeného sušeného ovoce zaručovala rodinnou pospolitost. Ještě v 19. století se v mnohých domácnostech sušené ovoce považovalo za cukroví. Pekly se i tzv. vrkoče z kynutého těsta se zabodnutými špejlemi s navléknutými křížalami. K pečeným sladkostem patřil také závin, který se na stolech, zejména měšťanských, objevil až v 19. století.
Vánoční vrkoč - špejle se zapichovaly do kynutého pečiva nebo do ovoce.
Dnes již méně známé vánoční delikatesy
Raci s omáčkou
Dnes bychom si asi na sváteční stůl dali spíše krevety. Sehnat čerstvého raka je trošku oříšek, protože jsou přísně chránění. Dříve se však raci ve volné přírodě vyskytovali, a dostali se tak i jako pokrm na sváteční stůl. Historicky do naší kuchyně patří raci stejně jako šneci, žáby, nebo dokonce i želvy. Chcete-li ochutnat račí maso, pak vám nezbude než si pořídit nakládané račí ocásky nebo raky mražené, dovezené z míst, kde nejsou tak vzácní jako u nás.
Vánoční šneci
Šneci jsou spojení obzvláště s francouzskou kuchyní. Pravdou ale je, že patří i k tradiční české kuchyni. Dnes šneky považujeme za luxusní jídlo, na které se chodí do luxusních restaurací, kdysi ale byli pokrmem, na kterém si pochutnávala i chudina. Šneci se konzumovali jako tradiční postní jídlo během Štědrého dne k obědu, ale jedli se i v průběhu roku. K pražským tradicím za první republiky patřila sváteční vycházka městem, při níž se chodilo právě na šneky.
