Vložit recept
S Věrou Martinovou pod pokličkou: S dcerou a sestrou umíme v kuchyni rozjet pěkný kulinářský koncert!
Zpěvačka Věra Martinová, která nedávno oslavila půlkulatiny, nás pozvala do kuchyně rodného domu v Dobrušce. Se sestrou Lenkou Slavíkovou a dcerou Anežkou nám prozradily, kdo je naučil vařit a jaké dobroty si rády připravují, když se společně setkají.
Věra Martinová patří mezi stálice populární a country hudby. Kdo by neznal hity jako Malý dům nad skálou, Až na vrcholky hor nebo Toulavé džíny… Ke svému letošnímu půlkulatému výročí připravila pro své posluchače koncertní turné. Její neméně talentovanou sestru Lenku si mnozí pamatujeme z vokálního uskupení Dobrý Večer Quintet. Vystudovala uměleckou průmyslovku a konzervatoř, aktivně hrála i divadlo. Nyní vystupuje se skupinou „Lenka a Dobrý Bidlo“ a věnuje se agenturní činnosti. Anežka Petrásková, dcera Věry Martinové, po svých rodičích sice zdědila hudební vlohy, vystudovala však psychologii a věnuje se handicapovaným dětem.
Paní Věro, je milé, že jste nás pozvala k vám do kuchyně, děkujeme. Docela jsme zvědaví, zda jste dobrá kuchařka...
Věra: Tak teď mám trochu trému! Musím vás však opravit. Pozvání jste dostali nejen ode mě, ale i od sestry Lenky Slavíkové a mé dcery Anežky. Čas od času se všechny sejdeme v našem rodném domě v Dobrušce, kde bydlí sestra. Lenka pro nás všechny zachovává rodinné zázemí, které si pamatujeme nejen z našeho dětství. S Anežkou za ní rády jezdíme a vždy si něco dobrého spolu uvaříme. Chceme si připomínat vůně a chutě báječné kuchyně naší maminky a také babičky.
Tři kuchařky v jedné kuchyni? Není to trochu moc, funguje to?
Lenka: Budete se divit, ale fungujeme báječně, protože se u vaření zásadně střídáme!
Anežka: Každá máme osobitý přístup k vaření, ale celkově se v kuchyni shodneme. Navíc nás to společně baví!
Věra: No, jejda! Společně umíme v kuchyni rozjet pěkný kulinářský koncert. Rády si uděláme gurmánské hody a kila pak shazujeme sportováním. Například dlouhými procházkami nebo výlety na kolech, na které se vždy těšíme.
Na jaké dobroty si z dětství nejvíc vzpomínáte, kdo je pro vás připravoval?
Lenka: S láskou vzpomínáme na naši babičku, tedy Anežčinu prababičku. Její doménou bylo péct každou sobotu klasické buchty z kynutého těsta. Nejčastěji je plnila domácími povidly a tvarohem. Když jsme sehnali kakao, dnes si již nikdo nedovede představit, že někdy nebylo k dostání, dělala i buchty s kakaem. U nás ve východních Čechách se říkalo buchty s kakavem 😄. O pouti nebo posvícení pekla výborné koláče. Na zem si rozložila deku, sedla si na ni, do klína si dala speciální hliněnou mísu (ještě ji mám schovanou), vzala trdlo a „trdlovala“ mák. Ten předtím uvařila v mléce, aby ztratil hořkost. Takový mák v koláčích jsme od té doby nikdy nejedly. Samozřejmě byly i koláče s povidly a tvarohem. Náplň byla uvnitř a byly složené do šátečků s drobenkou.
Věra: Tyhle dobroty, bohužel, Anežka od naší babičky neochutnala, protože v té době už nebyla schopná vařit. Má ale po své prababičce krásné křestní jméno a ještě si na ni dobře pamatuje.
Anežka: To je pravda, prababička byla sice už velmi křehká a špatně viděla, ale její přivítání byla tak vřelá a láskyplná. Když jsem přijela do Dobrušky, přišla jsem za ní do pokoje a dodnes slyším to její něžné: „Ahoj Anežko, jak se máš, to jsem ráda, že jsi tady!“
Věra: Ano, babička Anežka byla úžasná žena! No a s tím naším společným vařením je to většinou tak, že se dopředu domluvíme, na co bychom měly chuť, a podle toho vaří vždycky ta z nás, která vybrané jídlo umí uvařit nejlépe. Zapojíme se však všechny, ale snažíme se respektovat šéfkuchařku. Samozřejmě se občas neudržíme a jedna druhé máme tendence radit. To potom bývá na chvilku třeba i trochu dusno. (smích)
Jak se zdá, Anežka umí také skvěle vařit….
Anežka: Já mám k vaření zvláštní vztah. Nerada trávím hodiny v kuchyni, protože jsem celkem zaneprázdněný člověk a mám plno koníčků. Proto jsem se naučila vařit úsporně, ale řekla bych zdravě a snad i chutně. Ráda vařím ze základních surovin, moc neholduji koření a mám ráda jednoduchost. Navíc nevařím z masa, takže moje pokrmy jsou převážně zeleninové. Nedávno jsem poprvé vařila vegetariánský boršč. Troufám si říct, že byl dobrý, chutnal totiž i masožravcům. Kdo má chuť, může ho vyzkoušet.
Anežčin recept na BEZMASÝ BORŠČ
Dcera Věry Martinové Anežka a její zeleninový boršč
Co budete potřebovat (pro 4 osoby):
- 2 l zeleninového vývaru
- 1 hrnek zakysané smetany
- 2–3 středně velké červené řepy
- 2 mrkve
- 1 plechovku rajčatového protlaku
- 3–4 brambory (dle velikosti)
- 2–3 cibule (červené i bílé)
- ½ sklenice kysaného zelí
- 1 snítku zelené petrželky nebo kopru (může být a nemusí)
- pepř, nové koření, 3 bobkové listy a sůl
Postup:
1. Cibule nakrájíme nadrobno a na másle usmažíme dozlatova.
2. Poté přidáme mrkev a řepu nakrájené na menší kousky a lehce osmahneme (5–10 minut). Zeleninu zalijeme polovinou vývaru, přidáme 3 bobkové listy, pár kuliček nového koření a pepře a vaříme na mírném plameni, dokud není zelenina měkká.
3. Asi po 15–20 minutách přidáme nakrájené brambory a plechovku rajčatového protlaku, osolíme dle chuti. Kysané zelí vaříme zvlášť asi 15 minut. Poté vše nalijeme do jednoho hrnce, povaříme a je hotovo.
4. Boršč servírujeme v hlubokém talíři se lžící zakysané smetany.
Anežko, učila vás vařit maminka?
Myslím, že postoj k vaření mám po mamce, která vaří sice výborně, ale mnohdy si raději najde jinou činnost, kterou vyplní svůj volný čas. Asi jsem to trochu odkoukala. Já jsem navíc spíš snídaňový typ. V poslední době jsem si oblíbila koncept pozdní velkolepé snídaně – brunch. Jsem schopná vše chystat třeba i hodinu, aby snídaně vypadala na talíři chutně. Já totiž jím i očima. Většinou připravuji míchaná vajíčka s glazovanými kapustičkami nebo rajčaty na másle, lehký salátek. Pochopitelně i nějakou sladkou tečku k filtrované kávě, která v mém případě nesmí chybět. Nejradši mám, když takovou ranní hostinu můžu s někým sdílet. Třeba s mamkou se nám to poslední dobou celkem daří.
Koukaly jste se v mládí mamince nebo babičce pod pokličky a pomáhaly v kuchyni?
Věra: No, pomáhaly, ale že by to bylo naše hobby, viď Lenko, to se asi říct úplně nedá. Bylo to spíš: „Podrž, podej, přines…“ Ale uchovaly jsme si několik receptů na ta nejmilovanější jídla, jako je například bílá houbová polévka. Tu vařím já, protože Lenka říká, že je ode mě jako od maminky. Recept vám ráda prozradím.
BÍLÁ HOUBOVÁ POLÉVKA od Věry
Věra Martinová se sestrou Lenkou Slavíkovou
Co budete potřebovat:
- čerstvé nebo mražené houby (při rozmrazení je jenom mírně podliji vodou a podusím)
- 1 l mléka
- 250 ml smetany
- 1–2 vajíčka
- 2 bobkové listy, asi 10 kuliček černého pepře, 6–10 kuliček nového koření
- 2 lžíce hladké mouky na zahuštění
- sůl
Postup:
1. Houby uvaříme v necelém půllitru vody doměkka spolu s kořením a solí (doporučuji koření vložit do čajového sítka). Přidáme půl litru mléka, smetanu a přivedeme k varu.
2. Ve zbylém mléce rozkvedláme mouku, pozor na žmolky, a za stálého míchání přidáme do polévky. Pořád mícháme, aby se nám polévka odspodu nepřichytila.
3. Po zhoustnutí zašleháme vajíčko a polévku odstavíme. Nakonec ji dochutíme octem a případně dosolíme.
Lenka: Já dělám občas bramborové placky s bešamelovou omáčkou, podle naší babičky. Jsou to klasické placky z vařených brambor. Také se jim říká lokše, a s bešamelem jsme je jako děti milovaly! Zamilovala si je i Anežka a já jí je s láskou příležitostně připravuji. Ona je už umí skvěle uvařit sama, lépe než já.
Lenčiny BRAMBOROVÉ PLACKY (LOKŠE) S BEŠAMELOVOU OMÁČKOU
Bramborové placky s bešamelovou omáčkou
Co budete potřebovat:
Na placky:
- 0,5–1kg brambor (nejlépe varný typ C)
- hladkou mouky dle potřeby
- sůl
Na bešamel:
- 60 g másla
- 70 g hladké mouky
- 20 g cibule (není nezbytná, ale dodá lepší chuť)
- ¾ litru mléka
- mletý bílý pepř
- malou špetku strouhaného muškátového oříšku
- sůl
Postup:
1. Nejdříve připravíme bešamelovou omáčku. Na másle zpěníme drobounce pokrájenou cibuli, přidáme mouku a umícháme světlou jíšku. Za stálého míchání přilijeme studené mléko, osolíme, okořeníme a za stálého míchání povaříme asi 20 minut. Omáčka by měla být hustá a dokonale hladká. V opačném případě ji můžeme ještě přecedit nebo rozmixovat ponorným mixérem dohladka. Při chladnutí se na ní rychle tvoří škraloup, proto povrch pokapeme rozpuštěným máslem nebo přikryjeme potravinářskou fólií. Tato rada se bude hodit, protože si bešamelovou omáčku připravíme dříve, než začneme dělat bramborové placky.
2. Oloupané a nakrájené brambory uvaříme v osolené vodě a necháme vychladnout. Poté je rozmačkáme nebo nastrouháme. Těsto si však nebudeme připravovat z celého množství najednou. Brambory do sebe totiž mouku rychle pohlcují a těsto potom „gumovatí“. Proto si vždy oddělíme jen část brambor (množství tak do dlaně na jednu placku), přidáme zhruba stejné množství mouky a vypracujeme vláčné těsto, které nelepí. Pokud ano, přidáme do něj podle potřeby ještě další mouku. Z těsta vytvarujeme kuličku, kterou rozválíme do tvaru tenké placky. Tu vložíme na rozehřátou pánev a nasucho opečeme bez použití tuku. Nebojte se nejprve rozpálit pánev na maximum a poté mírně snížit plamen. Zhruba po 1–2 minutách placku otočíme a opečeme i z druhé strany. Stejným způsobem připravíme ze zbytku brambor další placky.
3. Podáváme nejlépe v hlubokém talíři, do kterého nalijeme bešamelovou omáčku, placky si do ní postupně natrháme na menší kousky a jíme lžící.
Věro, Lenko, obě jste úspěšné zpěvačky. Máte vůbec čas a energii na domácnost?
Věra: Inu, to víte, opravdu mi zbývá málo času na domácí práce. Letos obzvlášť, protože jedeme turné k mým půlkulatinám. Symbolicky bude zahájeno koncertem v pražském Divadle Hybernia 1. dubna a pozor, to opravdu není apríl! Takže tímto vaše čtenáře na náš koncert srdečně zvu! Těm, kteří to mají do Prahy daleko, doporučuji se podívat na moje webové stránky nebo na Facebook a věřím, že si vyberou to pravé místo a čas na naše společné setkání.
A vaříte?
Věra: Protože žiju sama, mám čas jenom pro sebe. Po koncertě si druhý den udělám pozdní vydatnější snídani a pak vyrazím na několikakilometrovou vycházku. Po návratu si uvařím vždy něco dobrého. Třeba krůtí maso, většinou jen tak, jak se říká na „přírodno“ s dobrým kořením, k tomu vařené brambory a nějaký dobrý salátek. Když přijede Anežka, uděláme si řízek v trojobalu a k tomu okurkový salát. Je to klasika, ale obě to prostě milujeme.
Lenka: I já žiju sama, tak jistě uznáte, že to mnohé v domácnosti velice usnadňuje. Přiznám se, že přes týden vařím méně, ale o víkendu, nebo když má přijet návštěva, si čas ráda udělám. Poslední dobou mi čím dál víc vyhovují bezmasá jídla. Anežka nám nedávno uvařila halušky s brynzou, lučinou a uzeným tofu. To byla taková dobrota! Opravdu bych nevěřila, že klasickou slaninu, kterou na haluškách opravdu miluju, dokáže uzené tofu tak skvěle nahradit! Co se týče domácnosti, starám se sice sama o dům po rodičích a velkou zahradu, ale mám výhodu, že jsem takzvaně na „volné noze“. Můžu si pracovní čas zorganizovat svobodně podle svého. Zjednodušeně řečeno, nejlepší inspirace je termín, takže podle toho pracuji a uklízím. Hlavně když má přijít návštěva. (smích)
Věra Martinová se sestrou a dcerou
Jak moc velkou roli ve vašich životech hraje jídlo? Umíte si ho vychutnat?
Věra: Já nejsem vyloženě gurmán. Když si mám vybrat třeba na dovolené, jestli budu sedět v restauraci, nebo na sluníčku u moře jen o housce se salámem, vyberu tu druhou variantu. Na druhou stranu zajít si na Kypru, kam ráda jezdím, večer do místní taverny třeba na typickou specialitu Kleftiko, tomu neodolám.
Lenka: Já ráda jím, ale nejraději jídla od někoho jiného. To známe asi všichni. Nerada bych vaše čtenáře zklamala, ale snad i kvůli mému povolání u mě opravdu platí spíš to, že jím, abych žila, a nežiju proto, abych jedla.
Anežka: To já jsem se gurmánství naučila a dnes už je dobré jídlo součástí mého spokojeného života. Ráda navštěvuji doporučené restaurace, v zahraničí místní podniky, ochutnávám nové pokrmy. Je to pro mě gastronomická meditace, rituál. Takže bych na sebe upravila Lenky citát, že žiji mimo jiné proto, abych jedla. (smích)
Hřešíte někdy? Myslím tím, zda máte rády sladké a třeba dobrou kávu?
Lenka: Ráda si zajdu s Věrou a Anežkou do naší skvělé kavárničky v Dobrušce na dobrou bezkofeinovou kávu.
Věra: Ano, hřešit je lidské a když se člověk staví někde na dobré „presíčko“ nebo Flat White s malým zákuskem, například po vydatné procházce, tak je to slast.
Anežka: Líbí se mi, jak to máme s mamkou a tetou krásně rozdělené – já zase holduji filtrované kávě, kterou si s láskou připravuji doma, nebo chodím po kavárnách a ochutnávám. Nemusím sladké, ale filtr je má neřest!
