Vložit recept
Cukrář Josef Maršálek o práci, soukromí i StarDance: My Češi jsme trochu peciválové. Tancování bude záhul!
V pořadu Peče celá země je cukrář Josef Maršálek porotcem, ve StarDance ho čeká role soutěžícího. A to ve zcela jiné oblasti, než je jeho profese. Přesto prý buchty budou!
První tréninky na StarDance máte za sebou. Jak se cítíte?
Jsem nadšený. Šel jsem do toho s rozumem, protože to vím dva roky, takže jsem si na podzim nedomluvil moc práce. Jsem tedy příjemně uvolněný, že už nejsem v jednom kole, a zvládl jsem všechny závazky, co jsem měl. Některé, jako třeba kurzy ve škole vaření v Gourmet Academy, jsem přerušil dočasně. Teď se věnuju jenom domovu, zahradě, partnerovi a tancům.
To je přímo ideální kombinace…
Ještě bych tam potřeboval vmezeřit rodinu na Moravě, trochu častěji vidět babičky se sestrou a bratry… Tancování bude samo o sobě záhul a nedovedu si představit, že bych se naplno věnoval profesi, to bych si to vůbec neužil a trpěli by tím i ostatní mí blízcí.
Bojíte se něčeho?
Jediná obava je, abych to nepokazil ostatním. A může se to stát, jako se může stát milion věcí, nad kterými nemáte momentálně kontrolu. To je asi jediná obava, kterou já mám. Na druhou stranu jsem si moc dobře vědom toho, že se dělá televizní show, že divák nás bude chtít vidět i z trochu jiného soudku, než nás zná.
Snažil jste se dostat do formy třeba úpravou jídelníčku nebo tréninkem?
Tak v létě obecně méně jím, je to takový přirozený cyklus, protože máme velkou zahradu a na ní spoustu zeleniny, tedy velký přísun samých dobrých věcí.
…vím, sleduju vás na Instagramu. Mimochodem, máte tam laskavé publikum?
Lidé, co mě sledují, jsou milí a hlavně se chtějí něco dozvědět, vyzkoušet, vidět něco nového. Jen výjimečně se najde někdo hloupý. Nevím, v jakém vesmíru přesně tito lidé žijí, ale vyhradit si čas na to psát jiným, jak žít… S takovými samozřejmě udělám krátký proces a ještě to zveřejním jako výstrahu pro ostatní. Vždy si u toho vzpomenu na Lotranda a Zubejdu, kde si povídají sultán Solimán a pan Lustig: „Proč je bijete?“ Odpověď: „Raději je trestám předem, potom už to nemá smysl.“
Jste pořád veselý. Nebude to i cukrem?
Ale já ho moc nejím. Nezačínám každý den vánočkou s marmeládou. Mnohem raději mám vajíčka se slaninou a se sýrem nebo nějakou zeleninu.
Z čeho tedy ta stále dobrá nálada?
Mám nacestováno a zrovna nedávno jsem o tom mluvil se známou, která říkala, že na lidech, co žili v zahraničí, je to strašně vidět. S tím, co se tam naučili a co umí, jsou jinde. Třeba nedělají z komárů velbloudy, zbytečně nezveličují věci, vidí sklenice poloplné, nikoliv poloprázdné. Vnímají příležitosti a jsou zkrátka víc na pohodu…
Josef Maršálek s Terezou Bebarovou v pořadu Buchty po ránu
To zjištění, že venku je taky chleba o dvou kůrkách, je důležité, je to tak?
Přesně tak. Mimochodem, ta rčení, přísloví, která zlidověla, jsou hodně, hodně pravdivá. Vyrostl jsem třeba na: Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem. Ale pochopil jsem to reálně až v Anglii, když jsem v domě bydlel s Bulharem a Indem. Díky angličtině se tak propojily tři země a dokázali jsme se domluvit. Jinak bychom na sebe jenom koukali…
Venku vám prostě nikdo nepomůže, takže musíte dost zabrat, že?
Tak tak. Někteří lidé si myslí, že mám úžasný život, na růžích ustláno a že mi ti holubi do huby lítají sami. Ale ono to tak není… Dal jsem si předsevzetí - v momentě, kdy jsem v nějaké společnosti a začne se pomlouvat, tak se zvedám a odcházím. Nechci být účastníkem mítinků, kde se mluví o jiných. Některé lidi jsem letos od sebe musel odstřihnout, i když byli v tom nejužším kruhu mých přátel.
Někdy to tak přijde…
Koho si pustím blíž, tak toho hodně opatruju, protože je to investice do vztahů. A těm já se věnuju. Proto pak neumím pochopit, že třeba těmhle lidem jsem dával pracovní příležitosti, nabídky, které já jsem nemohl vzít. Byl jsem pro ně třeba i mentorem, velmi často za mnou chodili pro rady, které se týkaly jejich osobního života… A najednou jsem zjistil, že mě začínají využívat.
Volí snadnější cestu?
Jsme tak trochu národ Honzů, máme rádi tu svoji pec. Ač vychytralí, děláme ze sebe hloupější lidi, než ve skutečnosti jsme. Přitom jsme šikovní, s kdečím si poradíme.
V čem jsme podle vás peciválové?
V Německu je úplně běžné se s celou rodinou odstěhovat za prací klidně 400 kilometrů. Je pravda, že je tam na to připravený trh s byty, to u nás není. Ale jakmile rádius přesahuje 40 km, tak to už se nám nechce. Přitom jezdit za slevami na nákup - v tom jsme přeborníci. Dříve 30 - 40 km od domova, dneska jezdí lidé klidně sto. Zvláštní, že jakmile jde o akce, levnější zboží, tak to už nám líno není. Dokonce prý už polovina národa nakupuje potraviny jen za hranicemi.
Tady se vám setkávají dvě věci, co k sobě patří - pohyb a sladké…
Tak je to rychlý zdroj energie, ale nevím, jestli je to úplně to pravé ořechové. Ale vím, že se ostatní z týmu těší, jak si budeme nosit na přenosy buchty. Na atmosféru, která je legendární, se těším moc. Mluví se hodně o bolesti, vysokém výdeji energie, ale na druhou stranu je tam také úžasný tým, většinou se tam lidi spolu krásně potkají a vytvoří zajímavou partu, jak to znám z Peče celá země.
Také prochází zkouškou osobní vztahy…
To by mi museli dát za partnera tanečníka... (směje se) Ale nemyslím si, že to je pořadem. Ano, určitě je to tělo na tělo. Na druhou stranu, já jsem se před třemi lety nastěhoval k Petrovi do jižních Čech a dost jsem si pohoršil, co se práce týče. Teď jezdím 140 km a musím dobře hospodařit s časem, plánovat, abych nebyl zbytečně na cestách a naopak mohl být doma. Ta změna byla dost zásadní a nemyslím si, že už provedu jinou.
Udělal jste v Petrově rodině prý trochu rozruch?
Sestěhovali jsme se po osmiměsíční známosti, což Péťovým rodičům nepřišlo mnoho. Ale já vztah, ať je to pracovní nebo přátelský, beru jako práci na plný úvazek. Jak jinak chcete, aby to fungovalo? I v práci všichni musí makat. A v rodině je to stejný, když chcete, aby to bylo super. A nejenom navenek, jako že teď všichni půjdeme na zmrzlinu, ale i uvnitř, aby vazby byly nastaveny správně. Všichni se musí snažit, ne že se někdo poveze na vlně.
Josef Maršálek s manželem Petrem
V práci k tomu lidi donutíte nebo je vyměníte. Ale jak to zařídit doma?
To nejde, samozřejmě. Ale když se vrátím k vaší otázce, že lidé ruší partnerství nebo odchází, tak to nikdy není o jednom, ale o tom, že ti dva nepracovali stejně. Teď jsem dokonce slyšel velmi zajímavou teorii, že někdy to třeba nejde, dávat 50 %, tak prostě řeknu: „Hele, mám blbý den, dám tak 10.“ A je jasné, že zrovna není čas na to něco řešit, protože to prostě nemůže logicky skončit dobře. Přijde mi to velmi dospělé. Vidím to sám na sobě, jak jsem hodně na cestách a po práci, když mě Péťa vyzvedává na nádraží, zvládnu se ho jen zeptat, jak se měl, a poslouchat. Sám chci už být doma a vydechnout.
Co vás teď živí?
Publishing, fotografování, práce pro klienty, pro partnery. Dotočili jsme třetí řadu Peče celá země a s Terezkou Bebarovou dvacet dílů Buchet po ránu. Práci pro partnery peču a fotím u nás doma.
Jaká věc u pečení ostatních je pro vás nepochopitelná?
Že jsou lidé líní si koupit digitální kuchyňskou váhu za 99 Kč. Recept, aby měl úspěch, musí být přesný. Co je půl lžičky? Vždyť i lžiček je několik velikostí. Kolik je jeden hrnek? Otevřete si skříň a typů hrnků tam máte určitě nejméně deset. A přesnost je alfa omega pečení…
Práci věnujete hodně času. Čím ji vyrovnáváte?
Zahradou, jednoznačně. Rád se rýpu v zemi, to potřebuji jako sůl. A to všechno, co na ní kvete a roste, mě nabíjí energií. Také velmi rád cestuju ve smyslu návštěv u kamarádů, kteří jsou rozeseti různě po světě.
Josef Maršálek (41)
Josef Maršálek v pořadu Buchty po ránu
Pekař a cukrář, který několik let sbíral zkušenosti v nejluxusnějším londýnském domě Harrods, jeho dezerty ochutnávala i královská rodina. Nějakou dobu působil také v Indii.
Je autorem mnoha kuchařek, třeba Moderní česká cukrařina, Sexy dorty, Kynuté…
Vedle práce porotce Peče celá země měl pro děti televizní pořad Cukrárna u Josefa. Momentálně s Terezou Bebarovou točí pořad Buchty po ránu.
S manželem Petrem Tejmlem žije v Dubném v jižních Čechách.
3 nej Josefa Maršálka
„Rodina je pro mě důležitá“
Ať ta z jeho strany na Moravě, nebo z Petrovy v jižních Čechách. Manžel Petr hraje jasný prim.
„Zahrada mě uzemňuje“
Je vášnivý zahrádkář a miluje pěstovat a zpracovávat, co zahrada dala.
„Cestování potřebuju“
I když je rád usazen doma, navštěvovat přátele po světě ho baví moc.
