Vložit recept
Jak na malé nejedlíky? Maminky, nezoufejte, víme jak na to
Kdyby existovala jednotná rada, jak na malého nejedlíka, byl by život krásný. Bohužel, nic takového není. Každé dítě je jiné a vybíravost, či až odpor k jídlu může mít mnoho důvodů. Pojďme si je společně projít a vybrat tu nejlepší cestu k úspěšnému stravování. Určitě to pomůže dětem, ale i vystresovaným rodičům.
Kdo je nejedlík
Ani zde není určení tak snadné. Pro některou maminku je to, když dítě nejí nějaké suroviny, jiné zoufají nad množstvím jídla a nejčastěji se jedná o přemrštěnou vybíravost. Pokud se ale trápíte, je jedno, jak svému potomkovi budete říkat. Jedlík nebo nejedlík, prostě je zde nějaký problém se stravováním.
V první řadě si uvědomte, jak jste na stravovací problém přišla. Pokud porovnáváním s dítětem kamarádky nebo sousedky, zkuste se uklidnit. To, co a kolik jedí jiné děti, nikdy nebude platit pro vás. Chtěla byste raději potomka krev a mléko, ale ten váš je jak za groš kudla? Vždyť o co jde. Pokud máte zdravé děti, máte vše podstatné.
Poruchy příjmy potravy – jaké jsou dispozice a co bývá spouštěčem >>>
Jez řádně pořádně, nebo snad nepořádně?
Snem každé maminky je, aby jejich dítko co nejdřív popadlo lžíci a přestalo se v jídle nimrat. U malých nejedlíků to však může být problém. Nechte děti potravu pořádně prozkoumat. My víme, že je kaše hladká, polévka tekutá a jablko tvrdé, ale šťavnaté, a když ho hodíme na zem, udělá to bum a nepořádek. Jak to však má vědět dítě? Vždyť už od malička se řídí jasnými kroky. Nejprve něco vidí, pak osahají a nakonec to skončí v puse. Ať už je to písek, míček, nebo již zmiňovaná kaše. Když u dětí tento krok přeskočíte a rovnou mu ukazujete, jak letadýlko letí do hangáru, chybí mu jasný spoj v souvislostech a může to tvořit problém.
Naopak existují i děti, které se jídlem nechtějí ušpinit, a tak odmítají všechny potencionální katastrofy. Ukažte mu, že polévka na bradě není konec světa a hned se to dá napravit bez odmítavých následků.
My víme, jaký je rozdíl mezi rajčetem a míčem…
Tuhle barvu nejím!
Mnoho nejedlíků se také vyhýbá určitým barvám, tvarům nebo skupenstvím. Tento problém mohl vzniknout nepříjemnou asociací z dřívějška a dost špatně se ho zbavíme. Jednoduše si to ukážeme na příkladu. Dítě má v pokoji červený míček a už ho zvládlo důkladně prozkoumat ústy. Proč by tedy mělo jíst jablka nebo rajčata? Vždyť to bude chutnat stejně! To samé může nastat i u kaše (písek z pískoviště), hráškových produktů (tráva)… Stačí chvíli pozorovat svého potomka a jistě si takovou ukázku najdete sami.
Jak se toho ale zbavit, pokud nechcete čekat několik let a pak mu vše logicky vysvětlit?
Ukazujte. Malé děti se učí nápodobou, a pokud vidí, co děláte, výsledek a odlišnosti, máte napůl vyhráno. Když bude nejhůř, ukažte rozdíl mezi míčkem a rajčetem hodem na zem. Dítě se zasměje, vy si zauklízíte, ale dítě si vytvoří novou asociaci s potravinou.
Jeden den huj, druhý den fuj
I to se stane. V pondělí se bez kakaa odmítá vstát od stolu, v úterý je kakao úhlavní nepřítel číslo jedna. Co s tím? Prostě to nevzdávat. Nabízet opakovaně, nevyhrožovat, neprosit a při náhlém úspěchu netančit oslavné tance. Prostě to brát tak, jak to je. Pokud si dítě spojí nějaké jídlo s vaší emocí, může ho to děsit, ale v období vzdoru i těšit. Prostě ono to jíst nebude, ale vám to dá pořádně… sníst.
Opakování, matka moudrosti
U nejedlíků se většinou stane, že z pocitu bezmoci jim pak předkládáme jen „zaručeně“ úspěšná jídla. Šetří nám to čas, nervy i peníze. To je ale chyba. Prostě opakujte jídla, která byla neúspěšná, a když neuspějete dnes, uspějete zítra. Mějte však v záloze připravené alternativy, kterými lze suroviny nebo celý pokrm nahradit.
Jídlo je rituál
Často se stane, že když už se potomek naučí jíst lžící, prostě mu ji dáme do ruky a jdeme například umýt nádobí. Dítě ale potřebuje vaši pozornost. Nenahrazujte ji pohádkou. Sedněte si s ním ke stolu a jezte to samé, co on. Má to hned několik výhod. Malý nejedlík si je jistý, že jste mu nedala něco nedobrého, má vás chvíli jen pro sebe, opakuje činnost jako vy a celou dobu ho máte na očích, takže můžete předejít mnoha jídelním katastrofám. Pokud však nechce jíst ani s vámi, nedržte ho u stolu moc dlouho. Naopak by si to dítě spojilo se stresem a další blok je na světě.
Nejde jen o vybíravost?
Princip vyhladovění
Často se setkáte s názorem, že dítě hlady neumře, když má co jíst. To však asi ani nechceme riskovat. Nesní nejedlík snídani? Nevadí! Za chvíli mu nabídněte něco jiného. Opět bez úspěchu? Co třeba za hodinu zas nějakou novinku. Dochází vám fantazie? Občas pomůže taková drobnost, že banán místo koleček nakrájíte na kostičky. Udělejte to sobě i dětem hravé a kreativní. Kdo by se rád nudil? A totéž platí i u jídla.
Když na to sami nestačíte
Bohužel, i děti mohou trpět chorobami, alergiemi a různými neduhy, které jsou spojeny se stravováním. Pokud máte nějaké podezření, že je to zrovna váš problém, neváhejte a vyhledejte lékařskou pomoc. Uleví se vám, když půjde jen o nadýmání a budete vědět, jak postupovat. Když by šlo o něco vážnějšího, lepší vědět včas. To samé platí i o dětských psycholozích a výživových poradcích. Není ostuda říct si o pomoc.
6 užitečných rad na závěr:
- Nabízet jídlo 5–8x denně, volit menší porce.
- Nabízet pestrou a vyváženou stravu, ideálně se zapojením kreativity.
- Být trochu umělec: servírovat jídlo hezky barevné, v různých úpravách (např. nakrájené, strouhané, mixované).
- Užívat si jídlo společně u jednoho stolu.
- Když nastane problém, zkusit potraviny s vyšší energetickou hodnotou.
- Nevěnovat nadměrnou pozornost tomu, co dítě sní, nekomentovat to přehnaně kladně ani záporně a hlavně neporovnávat!
